Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moonreich - Fugue

MoonreichFugue

Victimer20.8.2018
Zdroj: CD digibook // promo od vydavatele
Posloucháno na: všem dostupném
VERDIKT: Další do dálky hledící vyslanec black metalu, jehož pachuť nemůže být hořká, byť on sám o sobě hořkým jest. Black metal není o sladkostech. Moonreich pilně studují a předvádí svůj pohled stylového osvěžení.

Moonreich jsem si z řady dalších vyloženě vyhlédl. V moment, kdy novinka Fugue začala kolovat internetem a pak, když u dveří zazvonil pošťák Jirka s promo balíčkem, ze kterého čouhal pěkný digibook, tedy hezky v šedé barvě a s citlivě řešeným designem vybavená knížečka, kterou je opravdu radost listovat. Povedená záležitost, kterou jistě ocení nejeden sběratel. Podobně sympaticky na mě působí také hudební pojetí komba, ve kterém se snoubí zvrácenost s temnotou a progresivní přístup k dané problematice, aneb kterak býti nechutným bubákem, ovšem nekončit povalený s lahví levné kořalky někde ve škarpě, nýbrž zaníceně sedíc v hale knihovny s poznámkovým blokem nad hromadou odstavců. Moonreich beru jako ty, kdo se snaží hnout zatuchlými vodami, nedbat jen na špinavou podstatu stylu, ale tuhle špínu povyšovat na umění. Black metal Moonreich je vznešenější než klasická jména žánru, ale přesto stále ponořený do bahna spodiny.


Nevím, zda členové kapely pobývají na zámku či v draze vybavených laboratořích vrchnosti, ale každopádně se snaží tu primitivní slupku poodkrýt a nechat pod ni nahlédnout i ostatním. Dokonce ani netuším jaká je současná sestava kapely. Jen se tak domnívám... Nové promo fotky na mě dělají dojem one man projektu, booklet taktně mlčí a hovoří pouze o Moonreich, encyklopedie zas nechává (možná už neaktuální) informaci o čtyřech členech. Mno, chytil jsem se poslední možnosti, pokud je špatná, sorry jako...

 


Fugue je čtvrtou deskou těchto misantropů a jestli jsem se v minulosti této kapele věnoval jen velmi okrajově, dnes jem plně ponořen a nechávám se vlákat do záludně hořkých pastí. Hudba Moonreich neoplývá momenty, které by vás srazily do kolen, je to vlastně poměrně nevýrazně a dost možná i přízemně působící materiál, v němž lze ovšem dohledat (a to poměrně snadno) netradiční postupy, nápady a chvilky, které tak trochu fádní pojetí vytáhnou do popředí. A je to právě tento na schovku si hrající model, co se mi líbí. Netluče vám do hlavy povely na první dobrou, kdy jako ovce následujete svého pána, je to skrytá genialita, kdo se snaží pomalu vloudit do podvědomí. I když v případě Moonreich bych termín genialita nechal spíš náznakům a zajímavým řešením schůdnosti uliček, které se chvilku zdály býti slepé. 


Fugue je směs temné psychedelie, progresivního cítění a typické blackmetalové zvrhlosti, jenž nadále dominuje a pojímá zlo za své se stejným zanícením, jako tak činí mnozí podzemnější kolegové ve zbrani. Je v tom však kus civilního úpění nad zkoušenou duší, je v tom dobývání vlastních pohnutek, které jsou svým charakterem těžší na vstřebání, než aby byly podávány za asistence primitivního bordelu, kde stačí, když v noci svítí měsíc a v lese popochází podivná postava v kápi. Tady to neplatí, tady je třeba hledat víc.


Stejně tak je Fugue směsí melodií a zvířecí bestiality, která má své gró v jednání skze pudy, ale když má možnost čichnout k pestré zábavě servírované v zámeckém parku, tak tu možnost využije. Moonreich hrají netradiční black s tradičními opěrnými body. Jejich území bych do budoucna viděl jako jedno z těch, jehož hranice se mohou zásadně posouvat. Však vyčkejme. Dnes je to dobrá práce, průrazná a otevřená, v níž lze vycítit velký potenciál. Že se bavím o čtvrtém albu kapely jako o tom, v němž dříme potenciál? Ano, stojím si za tím a nečiní mi to žádný problém.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.8.18 17:50odpovědět

To album mi přijde, že uvažuje o blackmetalu stejně jako lońské End of Chapter od Au Dessus. Taková svobodomyslná divočina, která zůstává blackem, ale když přijde na jazyk nějakej nápad či riff, tak se neuvažuje, zdali se to do muziky tohohle žánru hodí, ale prostě to tam švihnou, že ono to nějak dopadne (třeba ty groove pasáže v With open throat for way too long ). Poslední Au-Dessus řadím mezi nejlepší nahrávky minulýho roku, tady jsem zvědavej, co se z toho po několika posleších vylíhne. Zatim dobrý. Hle a obě alba vyšla pod Les Acteurs de l'Ombre, tak to dává trochu smysl.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky