Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moonreich - Fugue

MoonreichFugue

Victimer20.8.2018
Zdroj: CD digibook // promo od vydavatele
Posloucháno na: všem dostupném
VERDIKT: Další do dálky hledící vyslanec black metalu, jehož pachuť nemůže být hořká, byť on sám o sobě hořkým jest. Black metal není o sladkostech. Moonreich pilně studují a předvádí svůj pohled stylového osvěžení.

Moonreich jsem si z řady dalších vyloženě vyhlédl. V moment, kdy novinka Fugue začala kolovat internetem a pak, když u dveří zazvonil pošťák Jirka s promo balíčkem, ze kterého čouhal pěkný digibook, tedy hezky v šedé barvě a s citlivě řešeným designem vybavená knížečka, kterou je opravdu radost listovat. Povedená záležitost, kterou jistě ocení nejeden sběratel. Podobně sympaticky na mě působí také hudební pojetí komba, ve kterém se snoubí zvrácenost s temnotou a progresivní přístup k dané problematice, aneb kterak býti nechutným bubákem, ovšem nekončit povalený s lahví levné kořalky někde ve škarpě, nýbrž zaníceně sedíc v hale knihovny s poznámkovým blokem nad hromadou odstavců. Moonreich beru jako ty, kdo se snaží hnout zatuchlými vodami, nedbat jen na špinavou podstatu stylu, ale tuhle špínu povyšovat na umění. Black metal Moonreich je vznešenější než klasická jména žánru, ale přesto stále ponořený do bahna spodiny.


Nevím, zda členové kapely pobývají na zámku či v draze vybavených laboratořích vrchnosti, ale každopádně se snaží tu primitivní slupku poodkrýt a nechat pod ni nahlédnout i ostatním. Dokonce ani netuším jaká je současná sestava kapely. Jen se tak domnívám... Nové promo fotky na mě dělají dojem one man projektu, booklet taktně mlčí a hovoří pouze o Moonreich, encyklopedie zas nechává (možná už neaktuální) informaci o čtyřech členech. Mno, chytil jsem se poslední možnosti, pokud je špatná, sorry jako...

 


Fugue je čtvrtou deskou těchto misantropů a jestli jsem se v minulosti této kapele věnoval jen velmi okrajově, dnes jem plně ponořen a nechávám se vlákat do záludně hořkých pastí. Hudba Moonreich neoplývá momenty, které by vás srazily do kolen, je to vlastně poměrně nevýrazně a dost možná i přízemně působící materiál, v němž lze ovšem dohledat (a to poměrně snadno) netradiční postupy, nápady a chvilky, které tak trochu fádní pojetí vytáhnou do popředí. A je to právě tento na schovku si hrající model, co se mi líbí. Netluče vám do hlavy povely na první dobrou, kdy jako ovce následujete svého pána, je to skrytá genialita, kdo se snaží pomalu vloudit do podvědomí. I když v případě Moonreich bych termín genialita nechal spíš náznakům a zajímavým řešením schůdnosti uliček, které se chvilku zdály býti slepé. 


Fugue je směs temné psychedelie, progresivního cítění a typické blackmetalové zvrhlosti, jenž nadále dominuje a pojímá zlo za své se stejným zanícením, jako tak činí mnozí podzemnější kolegové ve zbrani. Je v tom však kus civilního úpění nad zkoušenou duší, je v tom dobývání vlastních pohnutek, které jsou svým charakterem těžší na vstřebání, než aby byly podávány za asistence primitivního bordelu, kde stačí, když v noci svítí měsíc a v lese popochází podivná postava v kápi. Tady to neplatí, tady je třeba hledat víc.


Stejně tak je Fugue směsí melodií a zvířecí bestiality, která má své gró v jednání skze pudy, ale když má možnost čichnout k pestré zábavě servírované v zámeckém parku, tak tu možnost využije. Moonreich hrají netradiční black s tradičními opěrnými body. Jejich území bych do budoucna viděl jako jedno z těch, jehož hranice se mohou zásadně posouvat. Však vyčkejme. Dnes je to dobrá práce, průrazná a otevřená, v níž lze vycítit velký potenciál. Že se bavím o čtvrtém albu kapely jako o tom, v němž dříme potenciál? Ano, stojím si za tím a nečiní mi to žádný problém.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.8.18 17:50odpovědět

To album mi přijde, že uvažuje o blackmetalu stejně jako lońské End of Chapter od Au Dessus. Taková svobodomyslná divočina, která zůstává blackem, ale když přijde na jazyk nějakej nápad či riff, tak se neuvažuje, zdali se to do muziky tohohle žánru hodí, ale prostě to tam švihnou, že ono to nějak dopadne (třeba ty groove pasáže v With open throat for way too long ). Poslední Au-Dessus řadím mezi nejlepší nahrávky minulýho roku, tady jsem zvědavej, co se z toho po několika posleších vylíhne. Zatim dobrý. Hle a obě alba vyšla pod Les Acteurs de l'Ombre, tak to dává trochu smysl.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky