Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moonsorrow - Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa

MoonsorrowVarjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa

Jirka D.14.4.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Deska naplněná sílou emocí, strhujícími melodiemi i zdravou mírou metalové dravosti a syrovosti. V každém tónu promlouvají dávné časy, staré legendy a pověsti tak sugestivně, že budete mít chuť sednout na koně, vzít meč, sekeru, luk … cokoliv a vyrazit, ujíždět planinou, nechat se ošlehávat větrem a probíjet se hordami nepřátel.

K recenzi na nové album Moonsoorrow přistupuji s velkou dávkou obezřetnosti a to především z toho důvodu jsem se s tvorbou této kapely detailněji nesetkal a jediným mně známým albem je novinková záležitost s dlouhým názvem Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa, který by se přes angličtinu do češtiny dal volně přeložit Jako stíny putujeme do říše Smrti. Proto prosím čtenáře, aby na tuto recenzi pohlíželi v duchu výše napsaného; nemůžu srovnávat s předchozí tvorbou, do které se pouštím teprve v těchto dnech; možná již Moonsorrow natočili řadu lepších desek a možná nikoliv. Můj dnešní pohled je zcela nezatížen minulostí, ale zase mu bude chybět patřičný nadhled a jen stěží se bude opírat o pevné základy historie.

 

Tolik ve stručnosti úvodem, jdeme se podívat na novinku. Album o sedmi skladbách dosahuje hracího času něco málo přes hodinku, i když při bližším zkoumání dojdeme k závěru, že skladby jsou tu pouze čtyři. Značně rozsáhlé kompozice přesahující desetiminutovou hranici jsou pospojovány třemi krátkými mezihrami, jejichž význam a obsah může být do značné míry spekulativní, ale pravdou je, že zmíněné čtyři mohutné pilíře zajímavým způsobem propojují a jako subtilní přechodná lávka fungují dobře.

 

Hlavní tíha ale spočívá na čtyřech zmíněných skladbách, jejichž vnitřní síla, mohutnost kompozic a emoční naléhavost mě dokonale odzbrojují při každém novém poslechu. Velmi snadno se ocitám v říši legend, dávných příběhů, velkých hrdinů a mocných říší. Fantazie začíná pracovat od prvních tónů úvodní skladby Tähdetön, slunce mizí, svět se vzdaluje a najednou se ocitám v úplně jiné dimenzi. Síla Moonsorrow je všudypřítomná, dokonale vás obklopí hutnou metalovou hradbou, podmanivým a velitelským zpěvem a především skvěle vytvořenou atmosférou – klávesy sahající od pekel až po nebesa, éterické chorály, lehká akustika – to všechno vytváří neuvěřitelně barvitý a opravdový příběh jiného světa, světa Moonsorrow.

 

Je až s podivem, jak výborně ony dlouhé skladby fungují, skoro mám pocit, že tomu ani nemůže být jinak a pětiminutovým skladbám přestávám věřit. Je v nich patrný neustálý vývoj, výborná dynamika příběhu a jen velmi lehké stupňování; abrazivní pasáže jsou skvostně doplňovány melodiemi odněkud z jiné planety, vším se proplétají lehké záchvěvy strun a jiných netradičních nástrojů (třeba v m nejoblíbenější Huuto) a klávesy znějí jak hudba z Olympu. Výsledek tak představuje strhující scenérii tónů, barev, příběhů a nádherných melodií. Těžko hledám něco podobného u mě známých kapel, vše ostatní najednou šedne a tiše se krčí někde v koutku. Možná jde o počáteční ohromení, možná o falešnou iluzi, možná o trvalý vztah. Vše se ukáže časem, každopádně novinka finských Moonsorrow pro mě představuje můj osobní objev prvních čtyř měsíců letošního roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky