Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mòr - Hear the Hour Nearing!

MòrHear the Hour Nearing!

Jirka D.6.6.2024
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (#AO234) / promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Deska Hear the Hour Nearing! je takovým typickým příkladem hudby svého vydavatelství. V slušně zpracovaném balení se většinou nachází spíše průměrný obsah.

Skládat pravdivý příběh z kousků informací může občas zavánět spekulací anebo prostě jenom domněnkami, na které už upozorňovali staří Toltékové ve svých čtyřech dohodách. Nemáme si je vytvářet. Když se ale rozhodnu za sebe skládat dostupné informace o francouzském spolku Mòr, tak nějak přirozeně z toho začne vysvítat jakási marnost, nebo prostě jen smůla anebo lenost anebo nadhled, klídek, žádný spěch a dlouhý kouř. Kapela založená v roce 2014 se kromě dema a živáku vydaného na kazetě vzmohla na regulérní řadovou desku až o deset let později, konkrétně letos v dubnu. Aktuálně jsou k dohledání pouze dva členové, a to jistý B. a jistý Lord Telümehtår (kam na ta jména chodí...), ale v bookletu alba jsou uvedeny iniciály čtyř členů, pro jistotu zcela jiné než ty zmíněné dva. Black metal je prostě samá legrace.

 

Deska Hear the Hour Nearing! vznikala poměrně komplikovaným porodem - to je další domněnka. Bicí byly nahrané v dubnu 2019, vokály v prosinci 2022, něco se možná dělo mezi tím a nevymlouvejte se na covid, holoto. V dubnu 2024 se to všechno naštěstí (nebo ne?) dopeklo do úspěšného konce a šestipanelový, bookletem opatřený digipak, jehož grafické zpracování ve mně nevzbuzuje žádné emoce ani jedním směrem, držím v ruce. Disk ve svých téměř 44 minutách obsahuje devět skladeb, což lze odhadnout, že by se dalo přežít. Jdeme na to.

 

Ha, black metal! Zlý, poměrně rychlý, plno hutných kytar, vokál nahallovaný, náznak atmosféry a jakési rozmáchlosti. Co vás napadá? Jasně, Dimmu Borgir, ještě před nimi praotcové všeho Emperor. Je v tom slyšet pokus o jejich majestátnost, ale spíš jen pokus, takový průměrný a dětsky naivní. Minimálně v úvodu má deska spád a nebýt zvukového marastu, poslech by se dal užít. Kytary jsou dominantní, chraplavé a slušně rozhozené do sterea, ale bicí jsou děs. Rozplizlé, nekonkrétní, v basových frekvencích všechno splývá a duní jak vzdálená dělostřelecká palba. Celkově je zvuk hodně slitý, nekonkrétní, unavující a z jeho dlouhodobějšího vstřebávání nic dobrého nekouká. Nedělejte to.

 

 

Z pohledu obsahu deska svou první skladbou řekne vše a nic dalšího už nepřináší. Asi bych se úplně neodvážil tvrdit, že skladby jsou na jedno kopyto, ale k tvrzení, že jsou jedinečné a rozpoznatelné mají mnohem dál. Jistou zajímavostí je instrumentálka Third Path, v níž se objevuje příjemná baskytarová linka, ale jako celek je skladba při svých pěti a půl minutách nad rámec jinak poměrně velkorysé tolerance recenzenta. Instrumentálky nebrat! Bohužel i pátá Cave of Shadows...

 

Jistým mementem je i skladba The Letter of Loss, která se marně snaží naplnit osm minut své délky důstojným obsahem a sama sebe požírá už někdy v polovině. Ne, Mòr (ať už je to kdokoliv) nejsou žádní velcí myslitelé velkolepých kompozic a jistí jsou si akorát v klasických sypačkách. Pokusy o nějaký předěl, zvolnění či změnu rytmu a tempa vytváří řadu nepříjemných otázek a soustrastných pohledů. Čímž možná narážím na limity desky a současně na svoje limity se jí nějak výrazněji zaobírat. Hear the Hour Nearing! je album nenabízející žádné nové obzory či nevšední zážitky. Black metal na něm obsažený nevybočuje z řady jemu podobných black metalů, kterých byste našli asi celou řadu. Přes všechno to zlo, kterého jsou třeba texty plné, je ve své podstatě téměř nevinný a hudebně dětský. Řekl bych slušně průměrný, nebýt neslušně podprůměrného zvuku, před kterým cítím potřebu vás varovat, jste-li aspoň trochu nároční. Jinak pohoda.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky