Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Morbus - Nezapomenout. Neodpustit.

MorbusNezapomenout. Neodpustit.

Victimer2.11.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: 50. a 60. léta ČSSR a tehdejšího režimu v hledáčku ruchového projektu Morbus.

Před agilními lidičkami z hlubokého podzemí kategorie industrial / noise / dark ambient a dalších minoritních subžánrů lze jen smeknout. Hrnou si tu svoji ruchově minoritní závislost, pořádají akce, kde nejde o návštěvnost, ale prožitek a své temné večery si náležitě užívají. Zvukoví laboranti, na hraně experimentující detailisti. Stačí vzpomenout na Wilhellma Grasslicha a jeho undergroundové nasazení, nebo jeho sonicky dráždivé autorské projekty Uncle Grasha's Flying Circus, Surfin' Bazooka či Blind Ruler Cursed Land. Právě u tohoto chlapíka jsem narazil na zmínku o nové nahrávce jiného podzemního projektu Morbus. Pak už jsem si spustil takovou malou domácí a neustále se opakující sondáž, kterou jsem občas vynesl i ven, abych se ujistil, že na prostředí, kde se dá soustředit a všímat si maličkostí v tomto případě zas tak nezáleží. Je to hlavně odkaz a dost pádné připomenutí totalitního režimu ČSSR.


Za hlukovou soustavou Morbus stojí stejný člověk, který má na svědomí o něco déle fungující (nebo aspoň vydávající) projekt Dimmacherus. Nechci v tento moment ani tak porovnávat, jako konstatovat, že aktuální album Morbus je pro mě takový ruchový ideál. A proto jsem si byl jistý, že o něm chci ztratit pár slov. Balanc mezi (death) industrialem, noisem a různými dalšími experimenty a efekty. Celkově jde o hodně temné, svým způsobem až depresivní dílko, jemuž nechybí jistý druh orchestrální vznešenosti (třeba i vzdáleně připomínající Laibach...), která je ale samozřejmě včas zavalena hustým nánosem noise mašinérie. Na jednu stranu těžké sousto, na tu druhou plné vychytávek a množství proměn, které ho dělají snesitelnějším. Není to jen hrubá vrstva, ale spousta dalších proudů, pojítek a zajímavostí.

 


Morbus loni vydal třískladbový počin V Červáncích Svobody, Ukryt Byl Smrti Stín​.​.​., který byl stylově i zvukově více drtivý. Za mě osobně taková hranice poslouchatelnosti, kterou probleskují stravitelnější momenty. Novinka Nezapomenout. Neodpustit. je v tomto ohledu sonicky přijatelnější a celkově bohatší nahrávkou. Hluková stěna je víc ve stylu death industrialu a navíc ty neustálé proměny, rozhlasové či televizní vsuvky jako připomenutí oné doby, to prostě umí zapůsobit. Také jsem přesvědčený, že se velmi povedlo vše poskládat v jeden celek. V kolos, který umí včas zabolet, aby po čase stisk povolil a dal prostor experimentální zvukové koláži a mluveným částem. V češtině jako dobová masáž v rámci propagandy, a pak také v angličtině, když o naší soukromé totalitní kleci informovalo zahraničí.


Z alba čiší temnota, opravdová. Pocitová i zvuková. Je to zdvižený ukazováček ze strany okrajového industrialu, že tohle už vážně stačilo. Tuhá totalitní schíza, domácí vězení a soustavné buzerování ze strany vládnoucí garnitury. Sám si tohle období pamatuji, byť se osmdesátky nedají s léty padesátými nebo časy normalizace srovnávat. Jako dítě jsem ještě neměl ze všeho rozum, ale v člověku se přesto cosi zavrtalo a občas si je toho hodně dobře vědom. Nostalgicky i s jistým druhem obav nebo opovržení. Lidi se tehdy prostě víc báli, byli víc v lati. A nové EP Morbus v sobě tohle má. Je to vážně dobrý dokument oné doby. A přiznám se, že to, že vychází z části undergroundové noise/industrial kultury beru až jako to druhotné. Což myslím jako pochvalu.


Jak jsem zmínil na začátku, u těchto záležitostí jde o prožitek a o ponoření se do hloubky tématu. Druhé album Morbus se věnuje období 50. a 60. let 20. století z pohledu občana tehdejší ČSSR a skladba V bodě zlomu je pohledem cizince sledujícího tehdejší dění v ČSSR ve zmíněném období. A tohle všechno je ve spojení s produkcí hodně jasné a vypovídající. Album má povedenou, silnou atmosféru, jakkoli se u noise music může zdát, že se o náladách nelze bavit. Ale lze, jen chtít. Pokud jde o temnotu desky, jeden moment za všechny. V jednu chvíli mi zcela nahodile část titulní skladby evokuje hudební doprovod dokumentárního seriálu o slovenských vrazích, který jsem před časem sledoval. A ten je dosti mrazivý.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky