Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jestli jste už s kapelou Mörkhimmel měli někdy tu čest, tak na ty zkušenosti zapomeňte. Pravidla jsou jiná, karty jsou snímány ze zcela nového balíčku a zařazení nahrávky po bok těch starších je spíše věcí dějepisu, než přímého navázání a propojení nějaké hluboké souvislosti. Přesto jsou tu body, které jsou signifikantní. Mörkhimmel jsou mrtví, ať žijí Mörkhimmel.

Nové řadové album Genium Obskurity vyšlo na konci roku 2023. Předchozí řadová deska vyšla roku 2014 a do hlubinné propasti dělící oba počiny vsuňme stupínek s letopočtem 2017, kdy vychází split s The Tower. Je nutné toto období nějak zdůrazňovat? Možná ano, možná ne. V mezidobí totiž ještě světem proplul virus, který zamíchal kartami se vším možným. Mörkhimmel se však rozhodli, že jejich balíček má již rohy ohnuté a každý karbaník by přísahal na to, že jsou obrázky cinknuté. Rozhodli se zakoupit nové balení, avšak se stejnými motivy. A jak to tak chodí, když je něco nového setkává se to s celou řadou zpočátku negativních přijetí. Pojďme na to.

Já osobně, když jsem nejprve viděl obal, který se na desku chystá, tak jsem byl překvapen onou stylizací, která mi nějak neštymovala do dosud použitých obálek, ale očekával jsem nějaké šibalství, které se také ukázalo. Zornice jednoduše patří černé etiketě gramodesky a po vyjmutí kotouče efekt oka zmizí. Podobné blbinky mě baví a je to jednoznačně tah, díky kterému si desku zapamatujete. Ale tím hlavním prvkem, který vám má zůstat v hlavě, je přece hudba. A ta to taky nemá snadné.

První poslech jsem vykonal plný dychtivosti a očekávání. Jenže nestalo se vůbec nic z toho, co jsem si dopředu v hlavě maloval. Takže jsem porušil jednu ze svých zásad – nečekat nic, nebo jen to nejhorší, aby výsledek mohl jen překvapit. Kapela totiž svůj výraz zasadila do polohy, kterou jsem nepředpokládal. Zkrátka nasedla do rozhrkaného fiakru těžkopádného dřevního sludge crustu a k výraznějším divokým výpadům se prakticky za celou dobu vyloženě neodhodlá. Já furt pomyslně tlačil ten kočár bahnem a věřil v najetí na alespoň polní cestu, kde bude ta rychlost alespoň trochu okázalejší a náležitě svižná. Bože, jak jsem se mýlil.

Výsledek je, jako kdyby došlo ke kolaboraci Primitive Man s High On Fire. Hrubost, těžkotonážnost, síla, tlak, špína, a přitom pod povrchem pluje řada neskutečně výborných nápadů, motivů, a dokonce i melodií. Nejvíce se zapíše na první dobrou skladba Zlá krev. Ale i ty fakt pomalejší střední kousky nakonec ukážou, že umí kousat víc, než je povoleno. Karty Mörkhimmel mají možná nový lesk, nezohýbané rohy a ještě voní novotou, ale uvědomili jsme si identitu prodejce, který jim tyhle čertovy obrázky dodal? Čertovy obrázky… no jasně, teď to dává smysl. Ta deska je totiž čertovsky poťouchlá, tajuplná, uzavřená a geniálně obskurní. Dalo to fušku, ale nakonec jsem se do jejího nitra úspěšně prokousal. Chtělo to prostě hodit za hlavu historickou zkušenost s jejich muzikou. Aktuální rozpoložení je jiné, ale přesto má svůj charakter, který si s sebou kapela nese. Asi nejjednodušeji mohu poukázat na Slávkův vokál, jehož hadí struktura má patřičný efekt právě v těch pomalých kouscích.

Mám to nakonec nějak shrnout? Nemá to smysl. Genium Obskurity je nahrávka komplikovaná a nedává svému majiteli nic zadarmo. Je to o tom chtít, vnímat nastolený řád trochu otevřeněji, přistoupit na nová pravidla hry a prostě se do toho vnořit a hltat. Pak vás závěrečná skladba Návrat, kde najdete konjukci thereminu a baskytary především, donutí k opětovné aplikaci celé té nádhery. Jak jsem byl zpočátku z desky zklamaný a odtažitý, tak jsem po nesčetné řadě poslechů objevil to svoje a sám pro sebe pochopil desku podle svých možností a fantazie. Jak už jsem říkal, není to jednoduché, ale stojí to zato.