Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za projektem MOROWE stojí trojlístek kazisvětů Nihil, Hans a Baron von B., kombinující agresivitu black-deathu s dotekem avantgardna. Již tato skutečnost ve mně vyvolala jisté vzrušení, takže jsem se chopil tohoto zatoulaného proma a ujal se kombinací chodeb složitých pekelných labiryntů. Velmi zajímavá sešlost posbíraná ze žánrově odlišných kapel (namátkou Furia, Massemord, Nuclear Vomit), dala dohromady materiál, který zní velmi silně a nebavím se v tuto chvíli o víc než solidním zvukovém kabátu. MOROWE jsou evidentně promyšlenou záležitostí, ne jen friendly projektem k lití piva s důrazem na pustoprázdno. Tohle je atak mysli, vychytralé zlo, pravá půlnoční schizofrenie. Tohle je elixír pro čirým black metalem unavené ucho.

Více než hovořit na téma jak moc avantgardní "Piekło.Labirynty.Diabły" je a nakolik se v určitých chvílích podobá kultu Behemoth, jsem pohlcen profesionalitou a zvláštní samozřejmostí, s jakou je tahle deska nabouchána. Ani na okamžik z ní nemám pocit, že tomu něco chybí, naopak do dokonalosti už mnoho neschází. MOROWE umí být blackově studení, sympaticky teatrální, stejně jako načuchlí smrtícím kovem a vše umí namíchat v hodně kvalitní a přirozené umění. Deska je oslavou rodného jazyka a atmosférou je věrna svému názvu. Tedy prosta optimismu a hermeticky podzemní. Pocity, že celé album patří kamsi pod zemský povrch se mě drží od počátku a nic se na něm nemění.

Pokud bylo účelem navodit jakési sklepní martýrium a pocit odcizení se běžnému světu paneláků, estrád a beznadějnému rolnictví u zahraničních firem, je vyhráno. MOROWE nás zavedou do svého světa, nechají nasát černé tmy a zaříkávání. Dokonce i povolí uzdu temnoty a nasadí kabaretní masku a zahrajeme si pekelnické domino, vypijeme něco absintu a zameditujeme nad knihou. Atmosféra alba je těsná jen svým podivným pocitem. Není extrémní, není přehnaná, je ovšem jen pootevřená a denním radostem na míle vzdálená. Hudba samotná sebou nese vlivů mnohem více. Umí být melodická, stejně jako destruktivní a pan Nihil umí své hlasivky dle potřeby přiškrtit i drobně zaexhibovat. Převážně ovšem "Piekło.Labirynty.Diabły" působí agresivně a s osudem posluchače se mnoho nepáře. Opět se ale nebavíme o extrému, jako spíše o sonické dominanci a plenění nevinných krutozvukem. Procházka chodebním systémem je zaručenou sázkou na velké dobrodružství. Věřte, tyhle labyrinty prostě píšou!

Chce to však pevnější vůli. Dostat se albu po kůži trvá mnoho hodin. Dá se říct, že je natolik hrdým, že si jen tak někoho nepřipustí k tělu. Hrdost a sebevědomí, možná až přehnané, jsou dalšími aspekty ďábelských kompozic. Dokáži si docela dobře představit, jak je Nihil přesvědčený o své tajemné pravdě a obyčejný lid mu není schopen naslouchat. Nedostatky? Snad jen ta občasná podobnost brutální epice Behemoth. Věřím, že nezáměrná. Každopádně polská scéna, již tak velmi silná, je obohacena o další, pevnýma nohama pod zemí, stojící těleso. Salut!