Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Morowe - Piekło.Labirynty.Diabły

MorowePiekło.Labirynty.Diabły

Victimer12.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: S ročním skluzem jsem se dostal k materiálu, který se stal maximálně překvapivým. Nečekané je nejkouzelnější. Post black metal vysoké kvality po polski.

Za projektem MOROWE stojí trojlístek kazisvětů Nihil, Hans a Baron von B., kombinující agresivitu black-deathu s dotekem avantgardna. Již tato skutečnost ve mně vyvolala jisté vzrušení, takže jsem se chopil tohoto zatoulaného proma a ujal se kombinací chodeb složitých pekelných labiryntů. Velmi zajímavá sešlost posbíraná ze žánrově odlišných kapel (namátkou Furia, Massemord, Nuclear Vomit), dala dohromady materiál, který zní velmi silně a nebavím se v tuto chvíli o víc než solidním zvukovém kabátu. MOROWE jsou evidentně promyšlenou záležitostí, ne jen friendly projektem k lití piva s důrazem na pustoprázdno. Tohle je atak mysli, vychytralé zlo, pravá půlnoční schizofrenie. Tohle je elixír pro čirým black metalem unavené ucho.

 

Více než hovořit na téma jak moc avantgardní "Piekło.Labirynty.Diabły" je a nakolik se v určitých chvílích podobá kultu Behemoth, jsem pohlcen profesionalitou a zvláštní samozřejmostí, s jakou je tahle deska nabouchána. Ani na okamžik z ní nemám pocit, že tomu něco chybí, naopak do dokonalosti už mnoho neschází. MOROWE umí být blackově studení, sympaticky teatrální, stejně jako načuchlí smrtícím kovem a vše umí namíchat v hodně kvalitní a přirozené umění. Deska je oslavou rodného jazyka a atmosférou je věrna svému názvu. Tedy prosta optimismu a hermeticky podzemní. Pocity, že celé album patří kamsi pod zemský povrch se mě drží od počátku a nic se na něm nemění.

 

Pokud bylo účelem navodit jakési sklepní martýrium a pocit odcizení se běžnému světu paneláků, estrád a beznadějnému rolnictví u zahraničních firem, je vyhráno. MOROWE nás zavedou do svého světa, nechají nasát černé tmy a zaříkávání. Dokonce i povolí uzdu temnoty a nasadí kabaretní masku a zahrajeme si pekelnické domino, vypijeme něco absintu a zameditujeme nad knihou. Atmosféra alba je těsná jen svým podivným pocitem. Není extrémní, není přehnaná, je ovšem jen pootevřená a denním radostem na míle vzdálená. Hudba samotná sebou nese vlivů mnohem více. Umí být melodická, stejně jako destruktivní a pan Nihil umí své hlasivky dle potřeby přiškrtit i drobně zaexhibovat. Převážně ovšem "Piekło.Labirynty.Diabły" působí agresivně a s osudem posluchače se mnoho nepáře. Opět se ale nebavíme o extrému, jako spíše o sonické dominanci a plenění nevinných krutozvukem. Procházka chodebním systémem je zaručenou sázkou na velké dobrodružství. Věřte, tyhle labyrinty prostě píšou!

 

morowe

 

Chce to však pevnější vůli. Dostat se albu po kůži trvá mnoho hodin. Dá se říct, že je natolik hrdým, že si jen tak někoho nepřipustí k tělu. Hrdost a sebevědomí, možná až přehnané, jsou dalšími aspekty ďábelských kompozic. Dokáži si docela dobře představit, jak je Nihil přesvědčený o své tajemné pravdě a obyčejný lid mu není schopen naslouchat. Nedostatky? Snad jen ta občasná podobnost brutální epice Behemoth. Věřím, že nezáměrná. Každopádně polská scéna, již tak velmi silná, je obohacena o další, pevnýma nohama pod zemí, stojící těleso. Salut!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky