Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mortifilia - Fate

MortifiliaFate

Bhut14.2.2013
Zdroj: CD promo
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Neurážlivý, líbezný a dobře stravitelný death metal. Fate prolétne jak kondor. Zaujme svými rozměry a barvou, ale po chvíli se ono nadšení vytrácí…

…a tak se nám zas po nějakém čase ozvala šumavská – sušická death metalová sebranka Mortifilia s dalším řadovým albem. Své nahrávky křtí jednoslovně, úderně a výstižně. I nová deska se nestala výjimkou a jmenuje se krátce – Fate. A zda je, či není, pro kapelu osudová, se teď pokusíme zjistit.

 

Jejich um sleduji již celkem dlouho. Debutová práce "Redemption" ve mne zanechala pozitivní stopy a jistá živá vystoupení taktéž. Po určité odmlce byla mezi fans vpuštěna další nahrávka "Embrace", jež se setkala s rozporuplnými ohlasy. Po stránce hudební nebylo nad čím lamentovat, újmu tehdy schytal obal. Nechci tady ale kritizovat vyloženě směšný obrázek starší desky, spíše chci poukázat na onen vývoj v táboře kapely. Utekly nějaké ty pátky i vody v Otavě a objevil se na světle denním další počin. Samotný obal už mne zaujal daleko víc, zjevné poučení z minula. Nové album vyšlo pod záštitou vinylového nadšence Berryho a jeho Magick Disk Musick. Není proto divu, že "Fate" primárně vychází na vinylu (180 gramů vážící černá deska, inner sleeve s mikrotenovou fólií, rozevírací obal, vložené CD v papírové pošetce, limitovaná série 333 kousků). V takovéto kartonové pošetce se ale CD prodává i běžně, což je dle mého soudu škoda a, upřímně řečeno, jsem celkem zklamaný. Gramec doma nemám, vinylové edice musím oplakávat a raději příliš neplesat nad jejich krásou, a o to více si pak užívám různé digipaky a klasická CD. Je mi pak líto, když pro podobně laděné posluchače je k dostání takto ořezaná a vskutku strohá verze, byť jinak povedeného alba.

 

Něco málo přes půlhodinky dlouhý materiál čítá deset stop, z čehož si průměr spočítá každý. Jsou to tedy krátké, zato přímé a úderné písně bez zbytečných, nic neříkajících kudrlinek a roztahaných kompozic. Takové lidové a vlídně se tvářící. (Osobně mívám poslední dobou problém překonávat alba delší šedesáti minut, u nichž hodně záleží na záživnosti daného materiálu.) Mortifilia svůj styl dostala do stádia neurážlivé sytosti a poměrně hezké barevnosti. Jenže nemohu zapomenout na starší fláky, jejichž obsah byl více vydatný a masitější. Ubralo se především na tempu, "Redemption" bylo živelné a divoké, kdežto "Fate"tento atribut postrádá. Neustále jsem vyčkával prudšího výjezdu, leč marně. Konec konců od masitého drcení jsou zde jiné spolky a chceme-li býti soustruženi deathovým soundem, musíme se obrátit jinam. Snad i přímo ke grindcoreu. Nicméně "Fate" je skutečně trošku volnější a její mantinely jsou přeřazeny o nějaké ty metry dál. Důvodem je to, že než od jednoho k druhému doběhnete, ztratíte cestou takový zápal a rychlost. Mortifilia v těchto prostorách obezřetně klusá a neklopýtá. Výrazně pokukuje po švédské škole death metalu a vesměs obratně využívá jejich umu.

 

Nemůžu se ale zbavit pocitu tápání. Nikoliv tápání kapely, ale mého ucha, které snad i zbytečně hledá výstupky, o které se může opřít. Jsem snad příliš horlivý staromilec prvotní tvorby v živelnějším tempu. "Fate" není utahané, ani nudně rozvláčené. Je naopak velice upřímné a přímočaré. Snad až příliš. Možná by neuškodila nějaká technická kejkle, ale to spíš jen střílím laické kydy od boku. Řemeslnosti je odvedeno dostatečné množství a v daném výrazivu a specifické odnože death metalu nejsou zapotřebí další kreace. Mortifilii jsem s radostí vždy řadil k těm lepším tuzemským formacím zastupující tento hudební žánr, ovšem nyní už budu říkat spíše „starší tvorba kapely“. Ne snad, že by nová byla špatná, ale ta starší je mému srdci blíže. "Fate" disponuje neurážlivým a příjemným deathem, který se lehce poslouchá a dobře naladí. Větších účinků ale nehledejte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky