Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na přelomu podzimu a zimy přichází australští pohřebáci Mournful Congregation se svou novou nahrávkou. Respektive album vyšlo v květnu, ale já jej zaregistroval takřka o půl roku později. The Exuviae of Gods – Part I vychází označené jako EP. V případě Mournful Congregation znamená stopáž regulérní full-lenght desky. Čtyři roky nestačili k plnému vstřebání předchozí tryzny a je zde další výzva. To, že je album krátké, neznamená, že leze pod kůži o to líp. Tři skladby, tři styly doom metalu.

Úvodní Mountainous Shadows, Cast Through Time je v podstatě nejpříjemnější položkou nahrávky. V její společnosti strávíte takřka čtvrt hodiny. Na poměry funeralu je i docela rychlá. No, hárem do rytmu budete točit pěkně pomalu, ale na bicí úder nečekáte půl minuty. Jen čtvrt… Ne, vážně. Skladba je svižná. Je vlastně i posluchačsky přívětivá. Stačí si vzpomenout na pekla, která z kapely umí lézt. To nyní nehrozí. Oproti zbývajícím dvěma kompozicím je sice relativně tvrdá a jediná nagrowlovaná, ale náladu má otevřenou. Vznešenost atmosféry umocňují tu a tam varhany a tklivé vyhrávky sólové kytary. Pod tím vším duní záhrobní death metal.

Titulní instrumentálka The Exuviae of Gods čaruje uhrančivou jemností. Nad akustickými vyhrávkami a vybrnkávačkami poletují éterická sólová preludia. Jemnost není prvoplánovitá, je však všudypřítomná a pohlcující. Tiší rozvířené emoce způsobené úvodní perlou. Snesl bych však kratší stopáž. Za sedm minut se toho neděje tolik, abych zívaje nekoukal po hodinkách a nesvrběl mě prst k přeskočení na další stopu…

Závěrečná položka alba An Epic Dream of Desire vás bude doprovázet nejdéle. Přes patnáct minut není samozřejmě na poměry Mournful Congregation nic moc. K těžkotonážnosti první skladby se ale nevracíme. An Epic Dream of Desire vyvažuje poměr mezi klasickou tváří Mournful Congregation zde zastoupenou Mountainous Shadows... a titulní skladbou. Je jemná, jsou zde elektrické kytary i akustické. Tempo je opět vražedně pomalé. Damon negrowluje, neryčí. Jen jakoby nezúčastněně recituje… Jak jde čas, nálada se zatěžkává a postupuje k čím dál větší ponurosti. Nezachází ale nijak daleko. Nedočkavého posluchače mučí očekáváním, které není pro každého jasně definovatelné. Zkrátka a dobře - úleva nebude!

Asi to bude chtít pořádně času, abych v klidu hodnotil. První dojmy byly nadšené. Druhé taky, ale postupně se mi zajídá titulní instrumentálka. První skladba geniální, druhá nebaví a třetí své mocné kouzlo prozrazuje postupně. The Exuviae of Gods - Part I je dílem jemným, tichým s nejasnou nabídkou naděje… Což u pohřebního stylu nemusí nutně být tou nejlepší zprávou... Přivoňte si ke kytici, koukněte na šedivé nebe zpoza deštníku a těšte se na noc, která tu mizernou scenérii schová pod pláštěm černých a šedých odstínů…