Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
My Dying Bride - Evinta

My Dying BrideEvinta

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nevěsta ještě neumřela. Naopak, má se čile k světu, je nádherná a nelze jí odolat. Možná je nemocná, možná ji něco trápí, ale dvacítky se dožila a na svůj vlastní pohřeb si ještě černé střevíce nenazula. Jak říkám, je nádherná.

Vyprávět si něco nového o legendách anglického doom metalu MY DYING BRIDE by bylo nošením dříví do lesa. V tomto případě do lesa stěží prostupného zoufalstvím, melancholií a věčným zármutkem. Do lesa příběhů mezilidských životních osudů, jejich zklamání a nových nadějí, které časem stejně zabolí. Kapela, jenž se postupem času vyplakala do své ideální melodické polohy, kterou tu a tam pořád ještě protne závan smrtícího kovu. Dřevní doby jsou pryč, stejně jako experiment (nutno dodat velmi povedený) formou alba ''34.788%... Complete''. Letokruhy již solidně vzrostlých stromků se letos dočkaly zasloužilého čísla dvacet a to je důvod udělat si radost. A nejen sobě.

 

Fanoušci rozhodně zkrátka nepřijdou, protože oslava doom metalových matadors se odehrává formou 2CD, ve speciální "deluxe" verzi pak dokonce 3CD. A to je myslím slušná porce, možná až záludná. Ovšem nebyli by to MY DYING BRIDE, sympatická a ke svým věrným vždy vstřícná kapela, aby nepřipravila nějaké to překvapení. A tím album "Evinta" skutečně je. Dvě dekády trudnomyslnosti se slaví zcela v jiném stylu, než jsme byli doposud zvyklí. Angláni udělali po čem léta bažili a přetavili svou smutnou metalovou symfonii pocitů v symfonii opravdovou. "Evinta" je připravena v orchestrální podobě, prostupuje jí ambient a když někdo bude mluvit o hudbě filmové, tak ani on nebude vedle.

 

my dying bride

 

Tři díly nových aranží má na svědomí Johnny Maudling, který svůj talent nepropůjčil jen MY DYING BRIDE, ale lze si ho vybavit také v řadách Bal-Sagoth. Vždy tíhl k filmové potažmo orchestrálně instrumentální hudbě a nyní si jeho dílo můžeme užít do sytosti. "Evinta" ovšem není ryze instrumentálním dvacetiletým darem. Na tvorbě tohoto rozsáhlého díla se kromě Johnnyho podílel také vokalista Aaron, jehož vytvořil verše a poctil je vlastní recitací. Jeho zvláštní hlasové zabarvení pak do orchestru nálad v klidu zapadá a vyloženě vybízí k tomu opakovat si text spolu s ním. Ženské vokály má potom na svědomí Lucie Roche, nadějná to francouzská sopranistka. A jaký je vlastně prožitek z tohoto svátečního alba? Velmi individuální. Chápu pocity těch, kteří hudrují na nežáživnost, zdánlivý minimalismus a nudu, ale zároveň nechci jim rozumět. Řadím se k těm, kteří si poslech "Evinta" maximálně užívají. Navíc do momentálně probíhající variace na "true podzim" je poslech podobně vystavěné hudby jednoduše lahůdkou.

 

Do aranží skladeb, jež podle názvů nepoznáte, neboť jsou zcela nové, ostatně jako skladby samotné, jsou vkusně zakomponovány fragmenty z různých etap MY DYING BRIDE. Myslím, že při jejich identifikaci a následné debatě, o kteréže album jde, si také užijete své. Tyto motivy ale rozpoznáte na první pokus, o tom nepochybuji. Můj dojem z alba není slavnostní, není ani plný blahopřání k narozeninám. Je čistě o prožitku, odpočinku a vlnění se v hlukově nenáročných pasážích. Jsou to vlastně takové večerní písně před usnutím. Čiré uvolnění a upadnutí do spánku. Komu se však nechce spát, ani odpočívat a slyšet kytary či aspoň něco murmuru, ať se v klidu obrátí na jedno z regulérních alb bohaté diskografie kapely. Smysl a konečná realizace "Evinta" je zcela někde jinde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky