Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
My Dying Bride - For Lies I Sire

My Dying BrideFor Lies I Sire

Bhut19.6.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Znatelný návrat houslí byl krokem přínosným a rozumným. For Lies I Sire je tak jakousi kompilací historie kapely. Ne však ve smyslu opakování, nýbrž ve smyslu rozvíjení. Chce to čas a chuť poslouchat a objevovat.

Nevěsty se nám neustále vyvíjí. Poslední počin Evinta byl přijat velice, velice rozporuplně. Méně negativně avšak nepříliš slavně byl přijat i předchůdce For Lies I Sire. Toto album z roku 2009 bude dnes vzpomínanou neaktuální deskou.

Nutno předeslat, že návrat houslí do hudby byl dobrý tah. Dodnes totiž nějak nemůžu rozkousat slupku alba A Line Of Deathless Kings. Návrat jemného hlásku tohoto strunného nástroje mi tak příjemně zavoněl a zahřál u srdce. Přesto z předchozího počinu nahrávka tak trochu vychází. Ostatně slyšet lze i vliv jiných starších děl z poměrně bohaté diskografie My Dying Bride. Kapela učinila několik úkroků zpátky ovšem ani jednou neklopýtla a nesnažila se stanout na otisknutých šlépějích jejich vlastní tvorby. Album proto zní zase trošku odlišněji. My Dying Bride umí dát do své hudby srdce, ať už natočí cokoliv (viz chladně přijatá procenta, která rozděluji fanoušky na dva tábory). For Lies I Sire je tak trochu cítit závanem The Dreadful Hours i když stále zní svěže a moderně. Je to zkrátka osobitý vývoj, který se příliš neohlíží zpět. Nemá proč. Nikdo už přece snad ani nečeká další The Angel And The Dark River

 

V době, kdy For Lies I Sire vyšlo, jsem z něj byl lehce odvařený. Tuze se mi líbilo a řadil jsem jej po bok mých oblíbených nahrávek tohoto tělesa. Postupem času kouzla a krásy ubývalo rychleji, než jsem si dokázal kdy představit. Nahrávka nespadla nikterak hluboko, jelikož to jsou stále nevěsty, které snad nikdy nenatočili nic průměrného, natož pak slabého, ale zůstala viset kdesi nad lehkým nadprůměrem a jen s pár metrovým odstupem se dívá na záda svým předchůdcům. Mám rád Aaronův hlas a jeho variace. Zde si se svým vokálem opět pěkně vyhrál a dal tak vyniknout svému procítěnému hlubokému až recitování a naopak nechal energii vyprchat v divokých murmurech nebo growlech, či jak se tyhlety divy jmenují. Ano, nevěsty ukazují zkrátka spousty svých pozitiv a trumfů ovšem snad nedopatřením nezamíchaly do kotlíku špetku trvanlivosti prvního dojmu. Alespoň mého prvního dojmu. 

Vše se líně rozhýbe už po pár vteřinách. Chvílemi, v těch tajemnějších chmurnějších plochách, mi probleskne hlavou vzpomínka na vynikající opus Songs Of Darkness, Words Of Light. Ne na dlouho, aby se mi nedostavil pocit vykrádání sebe sama. Jen takové milé připomenutí. Ze snivé a melancholické nálady značně vyruší hitovka tohoto alba Bring Me Victory. Skladba plná zvratů a nádherných kytarových kudrlinek. Po této skladbě si posluchače hudba opět omotá, tak jak si žádá jen ona. K slyšení se tak nabízejí podivuhodné vsuvky a zvuky, jakým je třeba jakési kopání hrobu, či co v sedmé věci Santuario Di Sangue. Ale aby toho snění nebylo až příliš, tak v osmé skladbě A Chapter In Loathingna posluchače vybafne tvrdý death black. První vteřiny této skladby jsou opravdu drsné i hlas se změní k obrazu jinému – děsivému. Ovšem tento výjev netrvá dlouho a je zapuzen poslední skladbou. Ta už svou káru (rakev) do táhne zas o kus dále až k samotnému konci alba.

Na desce tak kapela v rychlosti prolétne své umění, kterým po léta zahrnuje svět. Není to žádný výběr toho nejlepšího a odvar silnějších momentů. Jsou to vybraná zrna od plev. Co dodat, líbí se mi to.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky