Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
My Dying Bride - The Barghest o

My Dying BrideThe Barghest o' Whitby (EP)

Jirka D.2.12.2011
Zdroj: rudý 12" vinyl (# VILELP 359)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / Project SE II pre-amp / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Malé album temné a hluboké atmosféry.

Podle všeho se zdá, že britská stálice My Dying Bride je stále při chuti a při síle, protože frekvence vydávání alb „velkých“ i „malých EP“, jakož i různých kompilací je poměrně svižná. Před krátkým časem se tu kolega Victimer rozepsal o narozeninové kompilaci Evinta, několik málo dní před ním jsem ještě zpětně zmínil předchozí EP Bring me victory a aniž by stihlo opadat listí na stromech do posledního lupenu, opět se společně podíváme, čím novým nás tahle parta obdarovala tentokrát.

 

Z původního záměru přípravy nové studiovky bylo upuštěno, myšlenka se posunula dále do budoucnosti a hotový materiál nezapadající do kontextu připravované desky byl použit právě na aktuální EP s názvem The barghest O‘Whitby. Krásně rudý vinylový nosič obsahuje pouze jednu stejnojmennou skladbu délky 27 minut, i když kompozičně rozčleněnou do více částí, vše zabaleno do dosti ponurého artworku, který už tradičně připravil sám Aaron. A u ponurosti nezůstaneme jen v souvislosti s obalem, neb hudba, která je obsahem EP, je temnou a ponurou ještě o něco víc a i otrlí posluchači MDB budou cítit nepříjemné mrazení za krkem.

 

velké představení strachu

strachu, který je mi blízký

 

Svou náladou především v úvodních minutách mně nabíhají vzpomínky na „anděla a temnou řeku“, určitou souvislost bych hledal právě v minulosti, pro někoho možná už dost zastřené, přesto nesmrtelné. Svůj velký debut si užívá Shaun Macgowan, možná právě díky jeho smyčcovému recitálu se obracím nazpět a hledám souvislosti. Rýpalové by mohli prohlásit, že MDB nepřichází vůbec s ničím novým, že jen použili staré osvědčené postupy, triky a fígle a vše zase vydali pod rouškou tajemného příběhu o hrůzné pomstě, krevní mstě s tragickým koncem plným krve, vlčího vytí a následného odpočinku v bažinách temnot. Nezkouším si ani tipnout, kam na podobné náměty Aaron chodí, ale při překládání poměrně dlouhého textu mi nebylo nejvolněji; skoro jsem toho vlka cítil za krkem, jeho dech, zuby potřísněné krví předchozí oběti, a byl jsem opravdu rád, že jsem se dostal na konec, shodil ze sebe ono vytržení a uvědomil si, že v Brně vlci nežijí.

 

Tvé srdce je kruté – moje je větší

 

V souladu s plynutím textů a jeho myšlenek se rozrůstá i hudba, která v úvodních minutách působí především klidně, skoro až meditativně a líně se převrací v toku času. Později se nabírá nejen na rychlosti a razantnosti projevu (škoda jest sejmutí kopáků), ale i obsahová náplň doznává proměny, texty jsou kruté, bolavé, zlé. Asi není nutné dodávat, jak sugestivně působí v těchto pasážích Aaron, jeho prožitek takových marných chvil je cítit i přes La Manche a vnímavý posluchač je opět zasažen. Atmosféru umocňují kromě klasických „brajdovských“ postupů nasamplované zvuky – hřmění večerní bouře a vytí vlka – noc je to děsivá, plná temných myšlenek a děsivých skutků.

 

má podstata je krvavá a je to pravda

je to noc, co nosím kolem sebe

 

Když jsem začínal EP poslouchat a začaly se mi v hlavě tvořit první myšlenky o recenzi, chtěl jsem tu mumlat něco o opakující se kapele, které už chybí soudnost, co všechno se vydat dá a co už je zbytečné. Nakonec jsem ale opět podlehl, změnil postoj a každý další poslech si užívám víc a víc. Právě v oné krátké stopáži, jedné skladbě, jednom příběhu, temné a gradující atmosféře a sugestivnímu projevu Aarona je skryta velká síla The barghest O’Whitby. Právě tohle je „to něco navíc“, které velké části kapel nebylo dáno, které sice odvádí výborné řemeslo, ale výsledek se časem ztrácí v ostatní produkci. Dnes existuje mraky technicky dokonalých kapel, ale jen jedni MDB.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky