Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mladá italská krev. Anebo ani ne tak mladá, jako nová. Kapela Naat vznikla v roce 2014, ale za jejím zrodem stojí členové Antea, Lilium či Stone Smokers, tedy členové více méně rockových kapel směřujících svůj výraz plus mínus k stoneru a současným zvukovým trendům. Naat na to jdou ale jinak, instrumentálně, trochu krkolomně, ale stále současně. Znáte Lento? Tak někde tam hledejte počátek toho všeho.

V promo materiálech jsou Naat doporučováni právě fanouškům Lento, v závěsu pak Rosetta a Cult of Luna, což je ale trochu mimo. Členitost a atmosféru muziky zmíněných Švédů tady nenajdete, na to se tenhle italský kvartet drží příliš při zemi. Kytary se ani tak nesnaží o velké věci, jako o neustálý nátlak na posluchače, kterému by vzdušnost a lehkost dávala příliš velký prostor. Naat v tomto ohledu působí hodně nekompromisně, nátlakově a bezohledně. Ostatně ani Lento si mnoho servítek nikdy nebrali, možná proto ta podoba.

Naat v úvodu desky připomínají utrženou lavinu a všechny velké fígle nechávají stranou. A ty malé staví na okraj. Vyhrávek je pár, lehká disharmonie tlačí neustále a prostor pro vzdušnější kompromisy se hledá těžko. Je tam, ale není ho moc. První dvě skladby přesahují 13 minut a Naat dobře ví, že všeho přespříliš škodí. Trojka Temo představuje odpočinkové intermezzo na vlnách snů a podobnou úlohu plní i pětka Bromo, která umožňuje koncentraci sil na závěrečných 17 minut. Ty poměrně zručně balancují mezi zvukovou deprivací a lehce rozehrávaným kytarovým vánkem (v první polovině Dancalia), ale ani tím nesměřují k snadné přístupnosti. Ne, Naat nehrají hezké písničky a jsou si toho dobře vědomi.

Limity nahozeného scénáře jsou, nebudeme si tvrdit opak. Jednak už samotné mantinely, které si kapela vymezila, jsou docela úzké a hrací plocha malá, takže sehrát rozmáchlou partii není kde. Lze jako posluchač zvládnout těch třiačtyřicet minut. Lze všechno zvládnout u první desky a lze z toho mít i radost. Ale pochybnost, kam se to celé posune příště (a zda vůbec), je naprosto namístě. Pochybnosti jsou naléhavější o to víc, že už na debutním albu lze nabýt pocitu jistého opakování a omezené palety použitých barev (především v T’mor Sha), což opět směřuje k samotné definici žánru, ale dost možná i ke kompozičním kvalitám kapely.

Navzdory pochybnostem je ale eponymní debut Naat velmi slušnou žánrovou desku, z níž je slyšet muzikantská zkušenost a jasná hudební myšlenka. Omezení jsou jasná a daná a jejich váhu si každý musíte přiřadit sám.