Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čas na další sběr omamných bylinek rašících ze všech pařezů houbového království NACHTMYSTIUM právě nastal. Údajně tedy jeho poslední výzva ke vstupu do zahrady heroinové hájenky. Rychle se nakvartýrovat dovnitř, než se zavře krám. Ale dost dohadům, stejně jako těm, podle kterých je Blake Judd zrádce undergroundu, zlodějíček a zasran. Vrať love, říká si asi mnoho hlavinek sjetých z psychedelického mraku, povážlivě klečícího na tepně chřadnoucího black metalu. Bohužel drazí, s hlavní personou kapely, s týpkem, co to potřebuje mít víc než vy všichni dohromady, není asi zrovna snadné vycházení. Já si raději pouštím "The World We Left Behind", desku, která se nakonec rozjede do skvělých obrátek.

Byla-li minulá hřmící změna zaběhnuté psychedelie kolem black metalového kotlíku pro někoho nemilým šokem, bude jistě rád za klasičtější projev kapely. A ti z vás, kteří propadli zbrutálnění "Silencing Machine" a prahli po odvázanějších NACHTMYSTIUM, mohou právem kroutit hlavou nad zařazením zpátečky na známý dvorek marihuanou načichlého metalu. Rozhodně však platí, že v případě NACHTMYSTIUM není o překvapení nouze. Co nelze lidem sroceným kolem Blakea vytknout, to je neoddiskutovatelná lehkost, se kterou jakoby mávnutím kouzelného proutku solí jeden chytlavý song za druhým. Na "The World We Left Behind" si kapela sice špiní ruce s psychedelií a oparem nad svým bigbítem, ale je to rozhodně nejméně za poslední roky a vše je jakési čistší a střízlivější. 

Koho novinka chytla hned, je samozřejmě vítán a snad mu jeho nadšení dlouho vydrží. Já zpočátku tolik zápalu nepobral. První rande dopadlo docela špatně, hlavou běžely myšlenky typu "tu už jsem jednou měl a po tom, co si odhekala svoje, začala mlet nesmysly a bylo na čase ukázat jí dveře". Respektive první dva songy (nepočítaje rozehřívací introdukci) mně přišly jaksi čajového původu, který se luhoval moc dlouho a postrádá to, co mělo být zpestřením. Postupem času (a postupem desky zejména) se dá ovšem snadno zjistit, že fetem nadmuté rýmovačky stříklé trochou experimentů zase fungují jak mají, což značí první úsměv ve tváři a chuť na další aplikaci.

NACHTMYSTIUM na novince potvrzují, že si svůj řídící systém v klidu uhlídají a nepotřebují k tomu nějaké závratné nápovědy od vedle. Prostě si takhle jednou večer při hraní na dvorku natroubili další desku, která umí zaujmout a přitom toho po vás moc nechce. Je jedno, jestli na pár chvilek přitopíme pod kotel, dáme odpočinek, nebo se zasmějeme talíři, co nám proletěl nad hlavami. Byl Judda nebo těch zelených mužíků, co nám koukají přes plot? Co je na "The World We Left Behind" nejpřitažlivější, je zásadně rostoucí kvalita skladeb spolu s jejich pořadovým číslem. Nějaká dutá nuda na závěr? S NACHTMYSTIUM ji nečekejte. Závislost není tak rapidní jako v minulosti (ani už být nemůže), ale její část je zpět a pomáhej mi pan lékárník, jestli se dožiji dalšího rána s mladickým výrazem ve tváři. A má-li být tahle deska labutí písní umělce, který chce začít jinak a jinde, budiž mu přičteno ke cti, že jeho odkaz bude do budoucna cítit. Dál bych to s tou ctí moc nepřeháněl...