Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nader Sadek - The Serapeum (EP)

Nader SadekThe Serapeum (EP)

Sorgh10.12.2020
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nader Sadek jako deathmetalový občasník. Žádná pravidelnost, jen náhoda jako shluk přívětivých faktorů, které se ve správný okamžik sešly pohromadě. Tak nějak tenhle projekt vnímám a každou novou nahrávku vítám jako malé překvapení.

Letošek je jedním z vyvolených letopočtů, které Nader Sadek pravděpodobně vyvěštil z koule nebo velbloudího trusu. Už napořád bude vytesáno do kamenného obelisku jméno The Serapeum a po šesti letech se tak otevírá další krátká kapitola egyptologie. Opět se nemůžeme bavit o long play albu, ale jeho skromný obsah musí každého zvídavého archeologa - amatéra alespoň minimálně vzrušit.


Bohužel je toho nového materiálu málo, zpropadeně málo. The Serapeum je takové na kvantitě šizené zboží, které mělo zůstat v šuplíku a v klidu dozrát. Pouze tři nové skladby (z toho jedna je pouze krátkým intermezzem) nejsou žádná hitparáda a napovídají něco o lenosti autora nebo jiných nepřejících faktorech. V prvním případě bych tvůrci nasadil přísnou životosprávu a pracovní režim, v případě druhém obětoval kozla a pomodlil se několik egyptských otčenášů. The Serapeum je co do kvality v silné formě, tím víc mrzí jeho časová nedomrlost. Honit drahé minuty živou verzí jedné z těch tří skladeb je minimálně nedůstojné. Takže co se stopáže týče je to zklamání. Jenže pak si to pustíte a najednou se stáváte tolerantnějšími, tvář se vám vyjasní a brzy propadnete tomu nejlepšímu death metalu široko daleko. Najednou ten humbuk kvůli třem písničkám dává aspoň trochu smysl.


Ten, kdo má Nader Sadek rád si užije dvě chuťovky špičkového metalu, který nás opět myšlenkově přenese mezi písečné duny, ve kterých se ukrývají relikty dávné civilizace. Krátce střižený rozjezd první skladby zavoní exotickým podnebím a pak začínáme válcovat prašné cesty směrem k oáze. Mistr Nader opět vyzval ke spolupráci lidi od fochu. Odborníky, kteří tématu rozumí a mají k němu co říct. Rázně zamíchal sestavou a nechal zapůsobit vize odlišných individualit. Ne, prof. Bárta ani jiný český archeolog povolávák nedostal, ale co takový Karl Sanders z Nile? Autorita jako kráva, jehož kytarová hra patří mezi stálice sluncem rozpálených pódií. Tohohle chlapíka mám moc rád a loni v Brně se ukázal jako těžký pohodář vyluzující tu nejtěžší metalovou hmotu. Na sólovou kytaru hraje osmanský šoumen Lord Morgoth, taky člověk ošlehaný sluncem a pískem. Tito a zbylí členové projektu těží vrstvy těžkého technického deathu, který nic nehledá, nezkoumá, pouze koná. The Serapeum pohání energie hutné, podladěné rytmiky budící dojem nezastavitelné bouře a mohli by to klidně být zmínění Nile v robotě. Z dusného spodku vystupují sporadické, kvílivé tóny Morgothova nástroje a tvoří kontrast mezi dnem a nocí. Někde na jejich hraně může zkušené ucho zaslechnout melodii vyluzovanou pomocí thereminu, na který hraje Naderova krajanka Nancy.


Je to album nebo není? Otázka zůstává otevřena. Nahrávka budí silné rozpaky a názory na ni budou nejednoznačné, spíš negativní. Ani já nemohu chválit, i když těm dvěma novým skladbám jako takovým nemůžu vytknout zhola nic, jsou super.   



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.12.20 9:37odpovědět

Poslouchám a pořád si říkám, že debut In The Flesh nebyl zatím ničím následujícím překonán. A vlastně taky nevím, proč Nader Sadek konečně nevydají plnohodnotnou nálož.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky