Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Natt - Natt

NattNatt

Victimer2.11.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Noční atmosférická hudba made in Norway. Nový instrumentální projekt složený ze známých person tamní scény.

Natt znamená noc a ta norská je plná lákavých i trochu podivných míst. A taky bytostí, vztáhneme-li to k obalu alba. Mimochodem povedeného. Za fungováním norského instrumentálního projektu Natt stojí skladatelská dvojice René Misje (Krakow) a Roy Ole Førland (Malignant Eternal), k nimž se při nahrávání debutového alba přidali Iver Sandøy (Enslaved) a Lord Bård. Snaha jít dál a jinam, než se nabízí v domovských formacích a taky další důkaz, jak jsou norští hudebníci vzešlí z tamní metalové scény schopní a kreativní. Tak chápu Natt já.


Jejich první práce je atmosférický (prog) rock bez vokálů, stejně jako post-rock s typickými zvukovými dálavami a své zasloužené místo si zde najde i dobrý soused post-metal a jeho riffy. Deska má plynoucí a proměnlivý děj, kdy každá ze tří skladeb alba vyznívá jinak, a tak je dobré vnímat Natt z více stran. Hudba na albu působí celkově klidnějším dojmem, ovšem je to spíš klid zdánlivý. Opředený vzletnou a vizuálně zajímavou temnotou, a taky masívnějšími a tvrdšími pasážemi. Ty v rámci svých gradací nabídnou první dvě skladby Skillevei a Appell. Obě jsou navzájem náladově jinde, ale spojuje je podobná délka a chuť se epicky nadmout a proměnit křehkost a hraní si s melodiemi v něco masitějšího. Závěrečná skladba Etterslått je kapitola sama pro sebe.

 

 

V ní se hudba Natt smrskne na strohé noční minimum, které se prosvětlí až v úplném závěru. Pojmenovat tuhle věc jako (dark) ambientní nebude naivní, trochu laciné ale ano. Sedí jí spíš nálepka minimalistická. V této skladbě kapela působí opravdu temně, rozladěně a studeně. Etterslått jen pomalu rozplétá svůj příběh, aby se neunáhlila a celou dobu si držela patřičný odstup. Vše pod pokličkou. Zrovna ona ukazuje, že debut Natt je hlavně temná nahrávka. I když místy hravá a neposedná, tak hlavně temná. Ono to k té severské nátuře a kultuře prostě patří. A i tady je ten neklid doveden až do hřmící podoby pomalých riffů. Smyčce na sebe pomalu ale jistě nabalí hutnost kytar a na konci v protínajících se zvucích jako bych zaslechl i vokál, jakési úpěnlivé volání. Nakonec ale musím konstatovat, že zpěv hudbě Natt nijak neschází. Dokázal bych si ho představit, ale zatím tu není. Natt hrají svou barevnou tmu i bez něj.


A přes všechny atmosférické a výpravné chvilky se pořád drží při zemi. Nic okázalého jejich hudba není. Navozen je chladivý, lehce odměřený pocit temného prostředí, který je postupně odhalován a stává se přístupnějším, ale nikdy se nedozvíme víc, natož všechno. Tři dlouhé kompozice vyprávějí své příběhy, aniž by musely zásadně experimentovat. Spíš jde o přirozenost a nenucenost zachycenou do delších skladeb. Kytarové melodie a riffy doprovázejí atmosférická i analogová syntetika, naprogramované smyčce a další zvuky způsobilé pro noční vidění hudby. I přes odlišnosti jednotlivých skladeb působí album velmi soudržně a dělá čest svému jménu. Tohle je noc, kterou je dobré si prožít. K desce jsem se neustále vracel a pak ji zase odkládal, protože na ni nebylo to správné rozpoložení, ale nakonec jsem nezaváhal. I při vší původní zakřiknutosti je to velmi dobrá a zajímavá paleta nálad vedená napříč styly.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky