Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů

NecrocockHudba z psychiatrických pavilonů

Victimer3.6.2015
Zdroj: CD digipak
Posloucháno na: podivných místech
VERDIKT: Přednosta Tom Necrocock jako průvodce po ústavech podlomených duší, ze kterých jde strach jen chvilku a nakonec se stanou roztomilými přáteli na mnoho dní. Album, které na slunci zfialoví, ač už fialové je. Album, které roste každým dalším poslechem.

Už v době, kdy doznívaly poslední kvílivé tóny z lesních obor a posedů, bylo Tomem avízováno, že další kroky vchodem postranním povedou do útrob psychiatrických pavilónů, kde se to jen hemží podivnými osobami a zážitky především. Nechme tedy chrám lesa spát a zvídavě se nalepme na oplocení psychiatrických komplexů a pozorujme zpomalené pohyby narušených jedinců v parcích a zahradách vycházkových pěšin. Sanitky se rozjíždí k dalším případům, za dveřmi je slyšet šílený smích a skříně jsou nacpané k prasknutí spisy a léky potlačujícími roztodivné deviace. Vtělme se do nestabilních nálad vyšinutých pacientů, kteří zvládají svůj osud jen za zdmi nevábného baráku a trvale pod léky.


Album jako takové se nese v kombinaci funerálně metalových prvků s mile melodickými a velmi chytlavými chvilkami, které nepůsobí hypnoticky a semknutě jako tomu bylo na "Lesní Hudbě", ale spíš jako poslepované útržky Tomova dosavadního hudebního cítění. To ve výsledku neznamená nutný chaos, ale vše naopak zafunguje jak má. A proč se nevyjadřovat nejednotně, když je řeč o psychickém narušení a duše je vystavena traumatům a poruchám... Album pojí ústavní vyšilování a atmosféra je (jako vždy) silnější, než cokoli jiného. A jak se nakonec tohle dílo rozevře a vysází všechny svoje nemocniční trumfy, až pak se teprve naplno ukáže jeho největší síla.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/necrodeska1.jpg


První dojmy totiž byly spíš na vlně obav, jestli mají "Pavilóny" tak výraznou tvář, aby se vyrovnaly deskám předchozím. Mají. Jen se tomu musí nechat čas a návštěvy blázinců poctivě natahovat a neumět se těchto zvrácených vizit nabažit. Vedle pohřební romantikou načichlých metalových praktik (Přednostovy nové boty, Vyšetření vestibulární), je na desce pár rozechvěle volnějších songů (Neuleptil, Zapoměl jsem si v sanitě...), o své zásadní postavení si říká chytlavá psychiatrická hymna "Do Opařan", poněkud drsnější odkopnutí albína ze Zlína, kterému už nevoněl život u náhradních rodičů (Kluk z diagnosťáku) a kdo by neměl dost, dostane na závěr ještě dvě bonusovky staršího data - "Princezna", "Výlet do Vaxjö". Od ukolébavky, přes nasládlé popůvky až po epický necrometal, "Pavilony" mají možná poruchu centra rovováhy, přesto však skvěle drží a nehroutí se každou chvíli k zemi. Necrocock vokálně opět zaujímá široký rejstřík chorobomyslných poloh (zejména do Opařan za Olgou Hepnarovou se jede s pravým mrazením v zádech), dole v kotelně je zavřený Sambar, jež s nepřítomným výrazem hobluje basu prost oblečení a zdravého rozumu a za obalem stojí mistr Štorm a jeho rytina. Sympatičtí to lidé.


Bláznivou hrubici v názvu jednoho ze songů (hledej) doprovodila zvláštní epizoda, kterak jsem si pedopsychiatrické šlágry nastahoval do mobilu a pouštěl si vyšetřování po častých obchůzkách venkova. Skladby se mi samy přeházely úplně jinak, než je tomu na CD a podivínství, jež je s touto nahrávkou neodbytně spjato, bylo dovršeno. Němé tváře pacientů toulajících se ve studených chodbách zkrátka umí obestoupit ze všech stran, stejně jako to uměla prvotní posedlost pohřebnictvím a lesní lákání do nastražených pastí.

 

Nemocné harmonie vládnou, nech se pohltit atmosférou. Bude asi pravda, že ve finále to bude stejné jako v minulosti u všech alb Necrococka. Rukopis a svérázná originalita jsou dané. Buď propadnete nemocné, pedopsychiatrické atmosféře a budete plnit funkci fascinovaných zřízenců ústavu, nebo opustíte brány blázince hlavní bránou a na přechodu vás srazí přednostova sanitka. V rámci šíleného prostředí nahrávky je to tak totiž zařízeno.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky