Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Necrotech - Necrotechnology (EP)

NecrotechNecrotechnology (EP)

Victimer19.9.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Poměrně neškodný krátkometrážní stesk po starých dobrých industrial metalových časech.

Brazilské tříčlenné kombo Necrotech vydalo zkraje roku svou první krátkou nahrávku u námi často sledovaných Sentient Ruin Laboratories. Chalani Fer, Diego a Hal 666 se rozhodli pro následování starých kultovních souborů jako Godflesh, Nailbomb nebo Bolt Thrower. V jejich tvorbě se zkrátka promítá starý korodující industrial metal s příměsí doomu, nebo death/doomu. Vše v retrospektivním, studeně zhoubném balení, nic pro progresivní uši.


Prostředí brazilské nekrotechnologie je záměrně zarostlé v nečištěném houpavém koridoru, odkud je stejně blízko k lomozu už vyřazených dílen, jako k dunivému, zubatou provázenému vybírání plesnivých kobek. Na rychlosti úplně nezáleží, ale pověšinou materiálu velí houževnaté střední tempo. Řádně prorostlé a divně páchnoucí. Snad jen v Deadly Industries se zrychlí, protože si to situace žádá a zvuk sirén tomu jen napomáhá. V takové Reality? Existence? pro změnu najdeme kus ne moc blahu člověka prospívajících rituálních praktik. Je to až obludně primitivní obřad vyplněný zoufalým voláním o pomoc. Ale taky nic víc.

 


Vše je záměrně jednoduché, zašlé a průmyslově mrtvé. EP dominuje závěrečný ultra pomalý track. Je sonicky naběhlý, dotírá, ale jinak je prachobyčejným kolovratem. Ubíjejícím a nudným. Ano, i v něm houkají sirény. Necrotechnology je vlastně takovým malým nepůvodním slepencem různých poloh a důvěrně známých zvukových procesů na téma starý, zatuhlý industrial metal. Jako vzpomínka možná dobré, jinak vlastně vůbec nic nepřinášející. Ale pochybuji, že tohle EP mělo něco přinést, jako spíš vyvolat.


Dobře, mám to rád, jsem takto nastaven a měnit to asi jen tak nebudu. Ovšem tohle čtyřmístné dostaveníčko je takové drobné plácnutí do vody, která ani nedělá kola. Takový malý odřezek, kterému by přece jen slušelo víc vlastního zkaženého masíčka. I za cenu té proklamované nepůvodnosti. Necrotechnici z Brazílie připomenou co mají, ale je to příliš fádní a omšelé, než aby si to člověk připomínal víc než cca pětkrát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky