Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Negativa - Negativa

NegativaNegativa

Sorgh23.12.2011
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Quebec, Kanada, rok 2005. Cosi se dere z podhoubí tamní smrtelné scény a po chvíli s údivem pozoruji, že je třeba na světě přivítat nové seskupení toužící trýznit a deptat náročností své práce. Řeč je o deathmetalové sebrance kanadské provenience, skupině Negativa.

Jejími pilíři jsou dva členové Gorguts – Steeve Hurdle a Luc Lemay, kteří zde, a nebojím se použít to slovo, týrají nebohé kytary. Dalšími do mariáše jsou Etienne Gallo za bicími a Miguel Valade basující. Dle dostupných info se k nim na čas přidala i sličná děva, nějaká Roxanne Constantin, ale to se desky, kterou hodlám podrobit studiu, ještě netýká. Tohle miničko natočili v sestavě čtyř chlapíků, ještě s Dominiquem Lapointem na pozici basa, kde ho posléze vystřídal Miguel. Toliko o sestavě. Mini CD Negativa je jediným zákuskem, kterým nás mohou Kanaďani oblažit. Víc toho bohužel nestihli. Tak se na to mrknem, věc má tři kousky, moc se nezdržíme.

 

Jak jsme zvyklí u Gorguts i tady nás hned od úvodu vítá disharmonie a kakofonie rozeklaných zvuků. Pro neznalé těžko se orientovat, my co víme trsáme do rytmu. Ano, typický rukopis, který známe právě od jejich blízkých příbuzných, je tady se vší pompou a snaží se nás, avšak marně, naprosto rozladit. Vrzání a skřípot vercajku se probíjí skrz střední ucho až do hlavy a způsobuje fatální vibraci v kostěném labyrintu. Druhá věc mě překvapila totálně funerálním tempem, za které by se nemuseli stydět ani ty největší ikony světového doomu. Potácející se průvod jen ztěžka nese futrál s ostatky, nohy se podlamují a hrozí ztráta rozkládajícího se nákladu. Je to trudná a zapeklitá věc. Osoba nepoučená by hádala buďto naprosté šílenství protagonistů anebo snad zkoušku nepříliš zručného kvartetu. Já však o genialitě nepochybuji a kochám se. Úsměv se mi dere na rty, když kvičící kytary odehrávají finále do ztracena. Ve třetím fláku se vracíme do typické roviny NegativaGorguts. Snad aby nám trošku vrátili rovnováhu těžce vychýlenou předchozím kusem, ocitáme se opět ve světě chaosu a nočních můr, o kterých bychom ani nechtěli vědět nic bližšího. Zůstaňme v zóně poslechu a radujme se z „bezpečí„ reality.

 

Koho už nudí poslech tuctovek a lehce předvídatelné hudby, ten možná uvítá deci kumštu, který není těžko zaměnit za projev šílenství. Dá se na to náhlížet i z téhle stránky. Mně je ovšem bližší myšlenka muzikantské avantgardy a svobody, kdy se v hudební tvorbě může jedinec doslova vybláznit. Cesta Negativa je mi blízká, nacházím v ní krásnou a sympatickou složitost vkusu. Zdá se, že Negativa pokračují tam, kde prozatím skončili Gorguts. Na poslech těžce identifikovatelné rozdíly, podobnost, až bych řekl stejnost, je zde neoddiskutovatelná. Komu to vadí, jeho problém. Mně ne, jsem rád, že odkaz Gorguts žije dál.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky