Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nekola - Lidémoni

NekolaLidémoni

Victimer29.12.2020
Zdroj: wav // promo od kapely
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Alternativa pro snílky díl druhý. Rytmičtější, písničkovější a více postavená na vokálu.

Nad hlavou mraky závodí, chladný vítr stromy čistí a na holých větvích svítí obrysy budoucího listí. To je ten pravý čas na Lidémony...


Těmito slovy kapela Nekola vyprovází své druhé album Lidémoni do světa. Tuhle zasněnou alternativu z Kopřivnice jsem si pro jejich netradičně rozostřenou, vyklidňující hudbu oblíbil. Jestli to byla láska na první pohled, to už nevím, každopádně na ten druhý už určitě ano. Způsob, jakým se kapela prezentovala na své prvotině Nekologie považuji za originální a není to jen prázdná fráze. Snová elektronika ve stylově neohraničeném balení, nástrojová barevnost a celkově uklidňující, až hypnotická nálada s doprovodnými instrumenty dodávající desce lehce fúzující rozměr. Klidná, rozvážná plocha hudby, stejně abstraktní jako blízká popové alternativě. Milá společnice pro hudební tuláky a snílky.

 


Dnes je Nekola o krok dál. V kapele pořád dříme jistá bezstarostnost, jako by obyčejná radost z běžného dne a světa kolem nás. Z toho, jak koruny stromů mávají větvemi ve větru, jak bezelstně ubíhá den od rána až k večeru, a jak jdou tyhle dny jeden za druhým. Po této stránce se nic nezměnilo, rukopis je daný. Přesto je druhé album Lidémoni odlišné. Je víc písničkové, míň zasněné (Nekologie byla v tomto ohledu až relaxační) a víc prostoru dostává vokál na úkor atmosférických ploch. Novinka je zkrátka přímočařejší snění. O něco údernější, pokud bychom se o slovu jako "úder" začali v rámci Nekoly vůbec bavit. Lidémoni - to je vůbec povedené spojení. Bavíme se ale o protikladech? Neřekl bych, bavíme se o tom, co se nevylučuje.


Pokud byla Nekologie dokumentem o pocitech, pocity Lidémonů kapela popisuje jako pásmo skutečných událostí. Právě proto, že každý z nás je člověk i démon, jen se ta druhá tvář u každého projevuje méně nebo více. Nebo skoro vůbec. Lidémoni je hudebně reálnější, i když i ona pořád spadá do kategorie snících melancholiků v pavučinách svých představ. Nová kolekce je éterický pop / rock s přesahy, ve kterém je rozostřené ráno nad hladinou řeky ponecháno v dálce. Stále ho vidíme, ale vracet se k němu nebudeme.


Lidémoni chodí víc po nohách, než aby levitovali nad krajinou a sbírali sluneční paprsky. Vzpomínáte na ty vsuvky vypůjčené z českých filmů? I těch je méně, prostě se do nálady nové desky tolik nehodily. Atmosféra novinky není tak košatá, chcete-li široká. Pořád si jdeme k oknu hlavně proto, abychom viděli co nejvíc z protějších lesů a kopců, ale už to bereme víc v klidu. Chceme být součástí duhy, ale taky už ne během hlubokého spánku. Prostě vstaneme a dojdeme si k oknu pro tu představu. Lidémoni jsou písničkovější Nekola. Bigbítovější, když se ten význam nepřežene. Klidní jako předtím, ale důraznější, a taky zamračenější.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nekola%202020.jpg


Nad horami dešť a slunce prohli nebem duhu
Zírám z okna na tu krásu – barvy do půlkruhu
Mít tak šanci alespoň jednou, to bych teda chtěla
Vystřelit se do té duhy z člověčího těla


Více textu, více vokálů, další to znak novinky. Lidémoni je i v tomto směru jiná a je albem s větší vyřídilkou, opravdovějším sdělením. Marie Jalůvková a její hlas je za mě tím hlavním poznávacím znamením Lidí a Démonů v nás i v našem okolí. Její specifický projev novinku provází snad na každém kroku, jako by chtěla, ať náhledneme do její duše a zkusíme si z ní kousek vzít.


A jsme na konci. To kouzelné a běžným dotykem nepoznané má Nekola dál v sobě. Možná mi trochu chybí ten moment překvapení, ale to už je úděl druhých desek. Lidémoni je trochu jiná Nekola, a to je dobré znamení. Celkově si však své vlastní představy nechávám dál příst v nitkách Nekologie, debut je mi svým pojetím přece jenom trošku blíž. Lidémony beru jako dospělejší a ne tak hravé album jistější a vyhranější kapely. Srdce patří rybářovi u řeky, mysl touží po tom ukázat sny s jasnější hlavou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky