Recenze: Nekola - Nekologie

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

NekolaNekologie

Victimer7.12.2018

Zdroj: mp3 (320 kbps) / bandcamp

Posloucháno na: notebook / minivěž / phone

VERDIKT: Pět skladeb vlnících se v rovině snové a stylově otevřené elektroniky s mezipřistáním na trase Lidé - Země - Vesmír.

Pojďme se zasnít. Už pohled na obal desky, kde v dálce stojící rybář po pás ve vodě tiše zírá na hladinu a jeho tělo obeplouvá stejně tichá ranní mlha, nás k tomu nabádá. Když si pak Nekologii pustíte, ta fotka je tam pořád vidět, přestože se na ni už pár minut nedíváte. A to mě zaujalo. A taky to, že si rád dáchnu a různě pohrávám se světem, který máme v hlavě každý jen jeden a každý trošku jinak.

Dneska je strašně in říkat - ten pocit, když... Tak ho trochu obejdeme, protože Nekologie je nahrávka, která si umí s pocity docela věrně pohrát a neopakuje jak oslík to, co říká každý druhý. I když nejde úplně do maxima a netrvá na tom nahlodat nitro zásadním způsobem, to mile pocitové v ní je. Nekologie je hodná hudba. Abstraktní, ale příjemná. Pocity umí vyvolat sama, čímž bychom mohli doopravdy začít. Zachytí vaši představivost a nenásilně ji přesouvá po známých i neznámých místech, kde se dá v klidu snít, snídat, anebo potmě procházet město, kde člověku dělají společnost jen pouliční lampy a chuť si vymýšlet. Jen tak si jít, nechat se vést, nemít čas se soustředit na nic jiného, než na náladovou mozaiku, která si sama řekne, co potřebuje a co je schopná předat. A kdy s tím přestat. Musím říct, že to funguje. Jak ta chůze po městě, tak snídaně s výhledem ven za město a funguje i to předávání a jeho přestávání.

Nekola je kapela z Kopřivnice a ráda si dělá věci po svém. Elektronicky, klidně, audiovizuálně. "Můžeme začít, zavřete oči. Seďte klidně, já už teď pustím magnetofon". Přesně těmito slovy Nekologie začíná a hudebně se rozjede elektronika s přesahy do světa psychedelie a jen lehce najazzlé komunikace skrz zamlžené vzkazy na trase pop - alternativa - chillout. Všechno jsou jen atomy, ale vznáší se prostorem spolu s dalšími nástroji a samply. Svůj prostor k vyjádření dostanou pozouny i klarinet a taky zakomponování po různu sesbíraných úryvků z filmů. Pasáže z Osady havranů zní v Kouři z dýmky vyloženě šamansky.

Sníme, meditujeme, ale taky uvažujeme. Nekologie není plochou kolekcí, kdy stačí jen zavřít oči a spát. Jsou tu barvičky a když se objeví možnost se některé dotknout, tak proč to neudělat. Vznášíte se, ale pokaždé trochu jinde. V dávné minulosti, někde kolem nahusto nasázených paneláků Kopřivnice a taky kdesi v nereálnu, které možná teprve přijde. Mimozemské i pozemské je tohle odlehčení proudící kolem nás. Nekologické. Ve Vidí nás se přidá na tempu, na až skočné náladě, ale hlasy venku jsou pořád v mlze a i když noha hopsá a hlava kýve, tak tělo pořád bdí. Jen se u toho trochu víc kření.

To hodnocení dole je, stejně jako celá cesta s Nekolou, čistě pocitové. Osobně mám radši temnější záležitosti, kdy je třeba trochu víc vydráždit to schované zrůdno kdesi vzadu na mozku, takže na mne je Nekologie asi moc pozitivní. Z tohoto pohledu je nejtěžší věcí alba Ve víru, kdy je atmosféra kolem přece jen staženější a vážnější. Na Nekologii tedy nejsem úplně doma, ale hodně mě baví objevovat a nechávat se vylákat ven. A co vy? Kdo chce vědět víc, nechť si překlikne SEM na rozhovor s kapelou. A kdo chce víc slyšet, ať začne třeba na jejich bandcampu, nebo si objedná kazetku. Za mě povedená projížďka, do které nyní naskakuji prakticky denně a nemám v plánu to zatím měnit. Máme tu jedno z překvapení domácí scény, které stojí za to slyšet. Je z Kopřivnice a říká si Nekola.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.