Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čtyřhlavá saň z německého Berlína nahrála sebevědomě znějící mini o třech skladbách, které není problém protáčet dokolečka dokola s dlouho přetrvávajícím pocitem svěžesti v uších. Výrazný blackový odér pumpuje do skladeb nejen energii, ale i příjemně mrazivou atmosféru. Je to typické dílo současné generace kapel, co se inspirují dřevními nahrávkami žánru, a pak produkují jejich vyzrálejší a více rafinovanou podobu. Pokud bych Nidare popsal jako, řekněme mírnější Hexis, nijak to neumenšuje jejich schopnost trhat chlopně se stejnou účinností, byť trochu jiným způsobem.

Místy až heroické nasazení je rezervováno především pro rychlé blastbeaty a středově agresivní kytary. Vokál je poměrně hodně schovaný v uřvaných strunách a člověk si tak nemůže pořádně vychutnat všechny odstíny, kterými zpěvák obohacuje celek. Vynalézavá hra na bicí nenechá nikoho na pochybách, že tady se nešetřilo citem ani zručností. Smutným údělem velkého množství basáků je fakt, že přítomnost jejich nástroje bývá nejčitelnější v bookletu. Naštěstí v této sestavě byla hluboké basové orbě rezervována odpovídající část frekvenčního spektra. Baskytara tu více sekunduje kytarám než šlapáku, netlačí tolik a její syčivý zkreslený zvuk je třeba hledat mezi bzučením včelínů.

Pro hudbu zdobenou disharmonií mám zřejmě slabé místo v srdci, takže hudební estetika kapely je jako stvořená pro mé uši. Kompoziční postupy kvarteta nejsou ničím ohromující, snad kromě prostého faktu, že všechno šlape jako dobře namazaný stroj. Zvukomalba má pestrou paletu s mnoha odkazy, které nemá velký smysl jmenovat, určitě si najdete vlastní. Faktem zůstává, že do skladeb se podařilo obtisknout živelnost, co zaujme nestrojenou přirozeností. Naehe Und Flackern je hudební kolekce zahraná na téma nenávisti, bolesti, hněvu a zoufalství, čili se točí kolem lidských emocí generujících silné obrazy. Zde se manifestují umanutým a strhujícím nasazením. Bengr, který chcete slyšet.