Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nightmarer - Cacophony Of Terror

NightmarerCacophony Of Terror

Sorgh16.5.2018
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Při poslechu takových alb jako je první dlouhohrající deska od floridské zrůdy Nightmarer si člověk nesmí spoustu věcí připouštět a empatii musí omezit na minimum. Citová, lidská stránka tady nemá místo a projev slabosti by se mohl zle vymstít. Platí to ale jen v případě, že vydržíte poslouchat až do konce, což je slušný psychický výkon.

Nightmarer si lepší název dát nemohli. Hudba v jejich podání je noční můrou nejen malých dětí, ale pomočí se i řada dospělých. Kdyby jsme jeli v rytmu sci-fi, dalo by se album popsat jako neosobní pohled do hlubiny kyberpropasti, bez známek nervozity nebo strachu. Oko jako čočka studeného přístroje a mozek by nahrazovala umělá inteligence kalkulující chladně a bez chyb. V realitě světa, kde teror patří k opakovaným praktikám, zní jeho kakofonie opravdu bestiálně. Ještě že jde "jen" o hudební nosič, který můžeme kdykoliv vypnout.

 

Je příjemné, že triumvirát z floridské Tampy nekopíruje tamní osvědčené metody, ale pouští se na hranu močálů cestou dosud neprošlápnutou. Nenacházím ani zrnko podoby s tím, co nazýváme floridskou klasikou. Po spuštění aparátu se ocitám čelem proti barikádě hájící práva demoličního, atmosférického a disharmonického death metalu. Album útočí vyosenou melodikou, která vyhání budík psychotické nálady do červeného pole. Na očním pozadí se mi zobrazují představy hrůzných zátiší, krátery v labyrintu továren, zvalchované údy dělníků pod zříceným jeřábem a jim podobné. Chladný a neústupný kytarový zvuk studí podobně jako kovové konstrukce zábradlí a reznoucích ochozů.

 

Jako rubáš se nad skladbami vznáší těžká, znervózňující atmosféra. Zčásti ji má na svědomí podladěný a zamlžený zvuk, kterým se ztěžka probíjejí bubny a v němž činely zní jako zavřené v teráriu. Druhou podstatou jsou kytarové stopy jdoucí někde pospolu, chvíli vedle sebe, nesčetněkrát se kříží, kolísají a klamou zdánlivou nemohoucností. Jejich apokalyptický zvuk vyniká v pomalých, rozvážných úderech do strun, kdy se dá snáze rozpoznat chorobná melodika. Bubenické přechody v těchto místech kouzlo okamžiku násobí a narušují dojem monolitu. V divokých partech je to s poslechem horší, tam dominuje nesmiřitelná, zvuková hmota, ve které je těžší zaměřit se na detaily. Posluchač může s odstupem hodnotit celkový dojem nahrávky a vychutnávat atmosféru zkázy, která je snadno uvěřitelná.

 

Co jde s podobnou nahrávkou ruku v ruce, je pocit přesycenosti a určité znuděnosti při delším poslechu. Skladby mají stejný, zkázonosný náboj, tempo se mění jen zvolna a ani zpěv nepřináší kdovíjaké povyražení. Jde o stále stejný chropot, který se pouze v jedné skladbě (Death) zvýší k nervnímu murmuru, jakým proslul zmrzačený Maniac. Zpočátku je posluchač unesen zkaženým zvukem desky, po chvíli už mu to přijde normální a později nepotlačí zívnutí. Možná si tvůrci tohoto syndromu byli vědomi a snažili se příznaky omezit. Skladbám věnovali přiměřenou stopáž, takže dochází k docela rychlému střídání kapitol. Potom mi přišlo, že se na konec alba dostaly skladby zajímavější a čitelnější, které narušily zaběhnutý rámec. Rozdíly jsou minimální, nenastal žádný stylový obrat, ale v posledních minutách jsem cítil větší zápal. Hypnotická Death je trošku jiná než to, co znělo dosud, podobně mě oslovila Tidal Waves Of Teror. Pravděpodobně jde jen o subjektivní a momentální pocit, který může časem odeznít a na piedestal se prodere skladba jiná.

Nightmarer to s těžkým nářadím umí a jejich výrobky mají punc poctivé kovařiny. V konkurenci podobných umělců se však na přední místo zatím nedostanou. K tomu jim chybí domyslet nějaké vzrušující ornamenty, které je odliší a proslaví.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 17.5.18 17:12

Téda stejně jako u Myrkur, já tomu prostě nevěřím ani notu. Působí to jak kompilace zahozeného materiálu Alcest a je až škodolibě zákeřný poslouchat, jak strašně, ale opravdu hrozně moc se to snaží navázat na Niegeho projekt, ale ten líný nedostatek nápadů to táhne dozádu jak záchytné lano. Ve výsledku to tedy do omrzení opakuje stejné postupy, kde si pro satisfakci musíte jít opravdu hoodně naproti. Nn, dneska nepolykám.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky