Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Noctambulist - The Barren Form

NoctambulistThe Barren Form

Garmfrost23.9.2021
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti.

Před krátkým časem (tady) jsem vcelku chválil prvotinu denverských řezníků s prvky černoty Noctambulist. Kapela se na Atmosfpheres of Desolation příjemně vyřádila, čímž byla deska slibným příslibem časům budoucím. Časy budoucí jsou po dvou letech zde v podobě The Barren Form a nutno dodat, že příslibům kluci z Noctambulist dostáli a v mnohém překvapili.

 

Z nové tvorby se jakoby vytratila snová temnota a blacková neurčitost. Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti. Abych se upřesnil, styl kapely se zase tak moc nezměnil. Jen je jistější a plnější. Plnější dojmy a instrumentálními výkony. Tím myslím i hlasové kreace. Frontman se se svým hlasem nejen že naučil pracovat, ale díky schopnostem s ním umí blbnout. Slovy znalce - dělá si co chce. Hehe.

 

noctambulist

 

Bývá zvykem přirovnávat začínající a méně slavné interprety k těm významnějším. Tady se do mysli vkrádají jména DsO, Ulcerate, Gorguts… Ale jen vkrádají. Noctambulist kupodivu neopisují od starých ikon technického nebe. Jsou podobnější současnějším kapelám. Tedy těm, co na zmíněných kořenech samy vyrostly. Tím pádem se zředila krev na půl či tři čtvrtě, a když takový drink promícháte s moderním zvukem a jistou snahou hledat svoji tvář, vychází z toho kupodivu zajímavá záležitost.

 

Nepopíratelným kladem a topem nahrávky jsou rytmy a hráčská zručnost, se kterou je poslech The Barren Form zážitkem. Záporem pak absence výraznějšího riffu nebo zapamatovatelnější melodie. Rovněž mi chybí pocit, že jsem součástí alba. Že jsem do něj pronikl a proplouvám jím… The Barren Form kolem mě plyne a jen občas cítím cosi jako záchytný bod. Líbí se mi ambientní závěry skladeb (zejména konec Infinitesimal tendence chytnout můj vhled má). Rovněž obdivuju jejich grafiku s front covery v čele. Krásně korespondují s hudební i lyrickou částí díla. Neplodná forma nenabízí pouze sled slov, akordů a rytmů. Krásně ve mě rezonuje a vyvíjí se.

 

 

Noctambulist jsou stále spíše příslibem a talentovanou kapelou, než aby drželi prst na tepu scény, nicméně už to je v rámci přehlcené konkurence překvapivým výkonem. Budu je sledovat dál a těšit se, s čím přijdou příště. Zatím se můj zájem vyplatil. Noctambulist rostou a dospívají.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky