Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Noctambulist - The Barren Form

NoctambulistThe Barren Form

Garmfrost23.9.2021
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti.

Před krátkým časem (tady) jsem vcelku chválil prvotinu denverských řezníků s prvky černoty Noctambulist. Kapela se na Atmosfpheres of Desolation příjemně vyřádila, čímž byla deska slibným příslibem časům budoucím. Časy budoucí jsou po dvou letech zde v podobě The Barren Form a nutno dodat, že příslibům kluci z Noctambulist dostáli a v mnohém překvapili.

 

Z nové tvorby se jakoby vytratila snová temnota a blacková neurčitost. Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti. Abych se upřesnil, styl kapely se zase tak moc nezměnil. Jen je jistější a plnější. Plnější dojmy a instrumentálními výkony. Tím myslím i hlasové kreace. Frontman se se svým hlasem nejen že naučil pracovat, ale díky schopnostem s ním umí blbnout. Slovy znalce - dělá si co chce. Hehe.

 

noctambulist

 

Bývá zvykem přirovnávat začínající a méně slavné interprety k těm významnějším. Tady se do mysli vkrádají jména DsO, Ulcerate, Gorguts… Ale jen vkrádají. Noctambulist kupodivu neopisují od starých ikon technického nebe. Jsou podobnější současnějším kapelám. Tedy těm, co na zmíněných kořenech samy vyrostly. Tím pádem se zředila krev na půl či tři čtvrtě, a když takový drink promícháte s moderním zvukem a jistou snahou hledat svoji tvář, vychází z toho kupodivu zajímavá záležitost.

 

Nepopíratelným kladem a topem nahrávky jsou rytmy a hráčská zručnost, se kterou je poslech The Barren Form zážitkem. Záporem pak absence výraznějšího riffu nebo zapamatovatelnější melodie. Rovněž mi chybí pocit, že jsem součástí alba. Že jsem do něj pronikl a proplouvám jím… The Barren Form kolem mě plyne a jen občas cítím cosi jako záchytný bod. Líbí se mi ambientní závěry skladeb (zejména konec Infinitesimal tendence chytnout můj vhled má). Rovněž obdivuju jejich grafiku s front covery v čele. Krásně korespondují s hudební i lyrickou částí díla. Neplodná forma nenabízí pouze sled slov, akordů a rytmů. Krásně ve mě rezonuje a vyvíjí se.

 

 

Noctambulist jsou stále spíše příslibem a talentovanou kapelou, než aby drželi prst na tepu scény, nicméně už to je v rámci přehlcené konkurence překvapivým výkonem. Budu je sledovat dál a těšit se, s čím přijdou příště. Zatím se můj zájem vyplatil. Noctambulist rostou a dospívají.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky