Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nokturnal Mortum - The Voice Of Steel

Nokturnal MortumThe Voice Of Steel

Sorgh27.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kdeže předloňské vrány jsou. Můj synek tehdy slavil první Vánoce a Nocturnal Mortum vydali po čtyřech letech další sérii lidovek k poslechu a tanci. Po období ticha se tak z východu, z březových hájků a remízků opět ozvala trumpeta a vyrušila hejna vrabčáků nudící se v listoví. Na Ukrajinu přišla zima. Křepčící mužici znovu fidlají, troubí a skotačí jako pominutí.

Uběhlo pár let od doby, kdy Nocturnal Mortum poprvé pozvedli zbraně a na hudbě je to znát, viditelně ubylo zběsilosti a rychlosti. Ta už není prvořadá a všudypřítomná. Pánové se zřetelně zklidnili, přibylo vrásek a tak se mezi prachem zla dají zahlédnout stopy romantiky. Co se týče světonázoru, nejsem si jist. Azbukou nevládzem, škrékaní není rozumět, přesto zůstávám ostražitě na vartě. Je všeobecně známo, že skupina proklamovala pochybné naciolistické názory, se kterými nejsem s to souhlasit. I proto jsem doteď vlastnil pouze album NeChrist z roku 1999, které mě sice uhranulo svou syrovostí a zlem, avšak po zjištění výše zmíněného marastu jsem je odložil do truhly pod děravé negližé. Jenže doba pokročila, lidé se mění a s nimi i jejich názory. Proč jim nedat šanci? Odložil jsem tedy morální brýle a ponořil se do hudby.

 

Ta zanechává smrduté šlápoty bláta na čerstvě vytřeném linoleu jizby, prška březového listí zasypala ještě teplé lůžko. Není čas spát, vyrážím do noci k vatře, k soudruhům, a budeme spolu drhnout staré pohanské kůže nasáklé kolomazí. Blackmetal je stále živnou půdou Nocturnal Mortum, jsem tomu rád. Je ho zde stále požehnaně, bzučící kytary jsou pastvou pro moje slechy a kulomety bicích jakbysmet. Ale už to není jen černočerná surovost. Vkusně se zde množí a roubují nové relikvie.  Přibylo folku, nálada se odlehčila a člověku je milo si desku pustit pod zvolna opadajícím vánočním stromečkem. Někdy je až teskno, když otloukaná píšťalička hladí noční vzduch a vyluzuje jednoduchou linku krotící brus kytar. Kdesi v mlází mimo světlo pálících se pravoslavných ikon fidlá mužik na housličky a člověku až lezou slzy do očí, jak je to hezké. Podobná atmoška jako třeba u Hardingrock, souzvuk lidové tvořivosti a umění.

 

Celý tyjátr začíná povědomým intrem, které uvádělo už zmíněnou fošnu NeCHrist. Nechápu, možná jde o univerzální otvírák na vícero demižónků samohonky. Ale pozor, po chvilce poslechu se intro mění v jiný motiv a vše je tak v pořádku. Napomínám se, nesmím být tak hrr v hodnocení. Poté se otevírá noční krajina březových hájků, remízků a zurčících potoků. Touto vysočinou se plíží starej vlk Knjaz Varggoth a sebejistým řevem pána Ukrajiny řve o hrdosti národa tolikrát porobeného, ale nezlomeného. Fičák naostřených strun sází ledovou jinovatku do jeho zatuchlé srsti. Lačně nasávám ten pach staroby a tetelím se blahem. Přikryto klávesovým kobercem se počasí už nejeví tak nevlídně jako před chvílí a lze říci, že námraza předchozí tvorby pomalu odtává. Je to velmi přístupné. 

 

Ano, došlo k lehkého posunu tvorby směrem soft, avšak při zachování surové dřeně. Paradoxně byla tvorba tvrdší při angažmá dvou klávesistů, která jsou ovšem již minulostí a je vidět, že v tomhle to není. I synťákové orgie mohou být zlé a nelidské, žádnej gothic cukrkandl. Přidám-li ke spokojenému hodnocení i pěkně vykreslený obal, nelze být zklamán.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Štěpán Šimek (abysszine.com) / 2.11.12 9:43odpovědět

Bravurní recenze, líbí se mi tento emocionální styl psaní, pak si desku dokážu přesně představit. CD "The Voice Of Steel" je ryzí genialita, ideologii kapely při poslechu hudby neřeším.

Milan Snopek / 28.10.12 11:40odpovědět

Já tuhle desku mám (hned po Nechristovi) nejradši z celé tvorby Nokturnal Mortum. Dávám stovku, protože tohle fakt žeru. Ty art rockové výlety jsou geniální.

Victimer / 27.10.12 17:46odpovědět

Tohle album mě svého času dostalo. Záblesky až pinkfloydích atmosfér udělaly z dříve ryzí brutality jednu z nejpůsobivějších black metal desek posledních let.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky