Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nokturnal Mortum - Verity

Nokturnal MortumVerity

Bhut11.8.2017
Zdroj: CD (#OMCD21)
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Jak navázat na kvalitní počin? Třeba tak, jak se to povedlo Nokturnal Mortum. Udělali novou grafiku a stočili hudbu trochu nazpět a jakoby nenápadně navázali na dílo předchozí. Nyní vydali desku plnou jistot, povedených melodií a zaručených kvalit, které jejich emblém už léta slibuje. Povedlo se.

Osm let je celkem dlouhá doba na prodlevu mezi řadovými alby, ale v případě Nokturnal Mortum je nutno připsat dmýchání čekací lhůty pomocí kompilací a živáků. Nové album pak s sebou přineslo ještě jednu drobnost a tou je grafická proměna loga, o kterou se postaral tuzemský tvůrce Moonroot (v bookletu zapsán civilně: Vojtěch Doubek). Ostatně logo kapely poměrně často v průběhu historie měnilo svou podobu, nikoliv však tolik razantně, jako je tomu tentokrát. Zřejmá snaha o distanc od prapůvodní podoby a kolektivní upozornění na to, že nyní je vše jinak.

 

Ve stejném duchu naopak zůstává obal a samotný zvuk a styl skupiny. Obrázek titulky skrývá množství detailů a v digibookové verzi pak ještě nabývá na vážnosti parciálně lakovaným logem a názvem alba – Verity. Digibook pak v sobě schovává celou řadu dalších fotografií, obrázků a textů včetně překladů do angličtiny. Formát je to velmi pěkný a hezky zdobí sbírku. Fyzická podoba je zkrátka vymazlená a je radost něco takového vlastnit. Ale to pochopí jen sběratelé a zastánci faktu, že CD nevymírá. Ustupuje (trendům aktuálna), ale nehyne.

 

Co rovněž nehyne a stává se pomyslnou jistotou, je troubení rohu v intru desky. Tenhle zvuk poprvé zazněl na desce Nechrist, kde dodnes působí válečnickým dojmem, neboť bezprostředně po něm se spustila divoká řež. A stejný zvuk rozezníval další řadové nahrávky, včetně té aktuální. Poté nastupuje klasická tvorba Nokturnal Mortum se všemi charakteristickými rysy. To znamená folkový duch v řinčení svižného slovanského black metalu a řvavé frázování Knjaze Varggotha. Deska předchozí naznačovala progresivní nálady díky art rockovým pasážím a celkově barevnějším kompozicím. Ty se ovšem dnes do široka nerozlétly, ostatně The Voice Of Steel byl a je unikát a skvost.

 

 

Nokturnal Mortum v první polovině alba prakticky nepřináší nic, co by se vzájemně převyšovalo, či jakkoliv působilo výrazněji. Ačkoliv je dobré si uvědomit, že pořád jde o dobře odvedené muzikantství s množstvím výborně naaranžovaných melodií a celkových postupů. To druhá polovice, kterou počítám od skladby osmé, dokáže okamžitě nakopnout a náladu opravdu výrazně pozvednout. Nejvýrazněji však přeci jen působí coververze Lyre původem od ukrajinské rockové kapely Komu Vnyz. To díky skvělému refrénu s líbivou melodií.

 

V celkovém pohledu však skupina neodbočila z hudební stezky, na kterou kdysi nakročila. Nejlépe lze album přirovnat k dvojpočinu Weltanschauung/Mirovozzrenie. Jde totiž o povedenou kombinaci svižného black metalu a folku, který má především zádumčivější a atmosferičtější tvář, než jak juchají jinačí spolky, které byste si mohli jistě poslechnout někde ve Vizovicích. Jde tedy o standard, který sice nepřekvapil, avšak byla očekávání veliká, díky opravdu vysoké laťce minulé nahrávky. Zároveň však potěšil svěžím duchem, dobrou poslouchatelností a několika výraznými motivy. Jediné, co bych snad vytkl, je fakt, že deska by mohla být o něco kratší, ale třeba se toto tvrzení ukáže opačné po delším čase, kdy si bude vše dosedávat v kontextu zvyklostí. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 17.8.17 9:24odpovědět

Vidím to veľmi podobne... trefná recenzia.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky