Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
November Might Be Fine - South

November Might Be FineSouth

Symptom29.6.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Čekání na aha-moment v té záplavě nápadů druhé cenové kategorie chvílemi připomíná věčnost. Díky dobré instrumentaci a kvalitnímu nazvučení dává poslech naději na lepší zítřky.

Hybná síla mladého tria z Polska spočívá především na pevných post-rockových základech, tu a tam překvapí i konstrukcí z jiného žánrového segmentu. Funguje to dobře, jen škoda přetrvávajícího pocitu pronajatých postupů. Třičtvrtěhodinová krasojízda v mých uších zaznamenala jen parciální úspěch. Na cestě za seberealizací prokazuje kapela konstantní výkony už od dob prvního bezejmenného EP (2014), které prozářil svým hlasem Marcin Czapla. Škoda, že právě tenhle směr kapela opustila, protože v mnoha ohledech je skromný dvouskladbový debut svébytnější materiál než pozdější práce.

 

Pinožení se za zhmotněním abstraktního obsahu hlav muzikantů je práce obtížná a nějaká ta opora ve vzorech je samozřejmá věc. Tady slyším celou řadu jmen, a byť se nemusí jednat o výchozí inspiraci, podobnost je nasnadě. Obligátní Mono snad ani nejde nejmenovat a hold v podobě jedničky Wandering Stars bych jim klidně připsal. Samplování hlasu ve čtvrté To Reach Their Constant Closure In The End odkazuje k Lost In Kiev a tak by se dalo pokračovat dál. Pětice skladeb v klidném tempu plyne, jako když másla ukrajuje a sama si diktuje do pera charakteristiky jako emotivní a melodický. Hudební vyjádření nesází jen na kouzlo echa znalé kytary, ale rozprostírá se i za hranice prostého post-rocku. Některé pasáže třetí We Set Existence Full Ahead se pokoušejí přitvrdit, což se daří… tak na půl. Vlna gradující kytary se najde vesměs v každé z pěti skladeb.

 

Bartosz, Iwo a Piotr si jdou trpělivě za svým, někde mlátí prázdnou slámu, jinde se pochlapí a hrábnou hlouběji do strun. Kytara dobře ví, co dělá a bez zbytečného technizování črtá jednodušší, prověřené linie. Baskytara zdatně sekunduje, neruší ani nevyniká. Slušnou práci odvádí i bicí, ale místy by v trialogu neškodila větší odvaha a hravost. Celkový dojem nemá s robotickým post-rockovým legem některých interpretů nic moc společného, naopak skladby působí organicky a plné chuti do života, byť znějí trošičku sterilně. Grafická podoba obálky umně skrývá logo kapely a svou nejednoznačností drží krok s hudební stránkou, které k drtivějšímu zásahu posluchače chybí více silných emocí.

 

Skladatelsky je debut South dostatečně pestrý a senzitivně zahraný na to, aby si našel oddané příznivce. Po technické stránce zkrátka dobře odvedená práce, které chybí jen více originality, jejíž absence se vyjevuje s každou další minutou. Ve snaze přijít s hřejivým slovem na závěr jsem si vylámal všechny mozkové zuby, ale nemohu zakončit jinak než – ano, dobře se to poslouchá, jen ta ručička emočního budíku bohužel nepřekročila předepsanou rychlost. Kapelou můžete být příjemně překvapeni, zaskočeni asi ne. Make post-rock great again a těším se na slyšenou!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky