Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Now.

NYOSNow.

Symptom5.9.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Duo je asi nejlepší forma, jak navázat skutečný hudební dialog mezi dvěma interprety, což finští NYOS dokazují už po čtvrté a doufám, že ne naposledy.

Kdo ví proč jsem měl kapelu za dávno mrtvou a pustil je po výborné desce Nature (2016) ze zřetele. Chyba lávky, Tom Brooke kypí energií a dál vysílá na frekvenci sice příbuzné, ale tolik vzdálené od běžné definice post-rockové škatulky. Dvojice Tom a Tuomas funguje jako dobře seštelovaný hodinový stroj a je hodně o čem mluvit. Potom, co dal Tom Brooke vale svému dřívějšímu projektu Khuda, přišel nový bubeník, nový začátek a naděje v rozvíjení slibného potenciálu pod novou značkou NYOS.

 

Nové desce zcela nepřekvapivě dominuje fúze instrumentálních žánrů s důrazem na drobnokresbu zpěvem nerušených nástrojů. Pomalejší budování hudebních myšlenek a smysl pro náladové pasáže jsou samozřejmostí. Naštěstí nesklouzávají k patosu některých více atmosféricky laděných kapel, ale s dobrým groovem v zádech valí přímo dopředu. Brooke měl vždycky vytříbený cit pro nápaditou práci s napětím, umí nechat zplna vyznít lehčí tóny neurotického kytarového dvojhlasu a jít do plných. Animální kytarové agrese je letos pomálu, ale slibujete-li si od poslechu poklidné plutí na růžovém obláčku, nejste na správné adrese.

 

Neklid pod povrchem v sobě ukrývá hvězdná sedmička Death Star, která mě hned zkraje postavila do pozoru. Už z názvu je cítit apel na temnou notu skvěle dokonaný hutnou kytarou. Dobrá forma se podepsala pod všech osm skladeb a svižná jednička Urgence vás buď vcucne do sebe, nebo vyhodí z kola ven. Napříč celým albem předvádí bubeník mistrovské výkony, neustále se dere dopředu, přikládá více a ještě více not. Tuomas je motorem alba a ze své pozice mu dominuje přirozenou barvou nástroje, energickým stylem hry a jazzovou vrstevnatostí s množstvím mrtvých not. Hravost střídá jednoduchý a přímý tah na branku, přesně podle potřeb dané kompozice.

 

Vývoj kapely možná trochu ustrnul na osvědčené formě, pravda. Osobně to vnímám raději jako postupné zdokonalování receptury, do které tentokrát přibylo pár nových zvuků a riffů. Krásně znepokojivý podkres dvojky High Five budiž příkladem. Looper je mocná zbraň, když s ním člověk umí zacházet a "nám se daří" by mohl být podtitul alba. Na druhou stranu, kytara ve smyčce může sama sobě uvázat oprátku, pokud proznívá dlouho a poněkud otravně á la Zebracazebra. Smyčka úvodních not páté Tiglio funguje ve variacích o poznání lépe. Bezmála čtyřiceti minutová konverzace kytaristy a bubeníka je napěchovaná emocemi v množství, které jeden poslech nespraví.

 

Kapela se jménem po africkém sopečném jezeře servíruje matematický rock těžšího kalibru pro náročné posluchače, kteří umí ocenit skladatelskou nápaditost a hráčskou zdatnost. Je až s podivem, co všechno se dá ve dvou uhrát, aniž by skladby měly mezery volající tu po base, tu po hlase. Škoda, že tito méně slavní "vzdálení příbuzní" amerických Russian Circles nedostávají více zasloužené pozornosti.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky