Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nyrst - Völd

NyrstVöld

Victimer8.3.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Nyrst chytře balancují mezi burácejícím podzemím a melodickou přístupností.

Na Islandu puká země a síla sopečné aktivity znovu nabírá na významu. Jako mnoho zdejších kapel, jsou i Nyrst fascinováni přírodními úkazy vlastní domoviny, a toto se pak snaží zachytit i hudební formou. V jejich případě temným a melodickým black metalem. Druhý díl jejich diskografie se jmenuje Völd a od svého předchůdce se na první poslech odlišuje. Tam, kde debut Orsök lpěl na hlubším vyznění atmosférického blacku, si druhé album hledá místo jinde. Je zvukově čistší, otevřenější. Prostor Nyrst se zvětšuje a jejich epika se může víc nadechnout. Kapela vytáhla svůj projev z hlubin na zemský povrch a snaží se zachytit, jak jejich melodie zní v tomto prostředí. A výsledek je časem až nakažlivý.

 

Ostrovní tématika je daná, na tom nic nemění ani Nyrst. Ti se objevili už před deseti lety coby Skuggsjá, ale nemělo to dlouhého trvání. Po demu přišlo v roce 2020 na svět první album Orsök, které zdobí moc pěkný cover a výživná směs morbidně zatáhlých melodií. Ideální vyvážení brutality a epické pocitovosti. V době vydání jsem album nezachytil, ale zpětnými poslechy jde o velmi povedenou záležitost, která v ostrovním dialektu přehledně vysílá vzkazy skrz noční ledovou krajinu. Oheň byl zažehnut a potenciál kapely naplňuje druhé album Völd. To opět vyvažuje jadrnější základ a vzletnost, ale celkový přístup je jiný.
 


Můžeme jej brát jako progresivnější, nebo zkrátka jako další vývojový stupeň kapely. Tento přístup je určitě svěží v tom, jak o sobě kapela uvažuje a kam se chce posunout. Nyrst se stylově nemění, jen jsou dál od atmosférického blacku a blíž novým výzvám. Jejich výpravná nátura a hlad po melodiích zůstává. K poslechu jsou tak dvě možnosti, jak si nechat Nyrst vrýt do paměti. Hlubším a zatěžkanějším způsobem, nebo naopak ve vzdušnějším módu. Já mám rád obě a záleží vyloženě na náladě, kudy se s Nyrst vydám. Čeho si cením na obou nahrávkách, je jejich zvuk a dynamika. Po této stránce mi poslech obou alb naprosto vyhovuje, až lahodí. Člověk je dnes zvyklý slyšet ledacos a u Nyrst najde zvukové sdělení v klidnějším režimu.


Völd dává vale obskurní formě melodického blacku a nechává jej rozehrát v mnoha vrstvách. Album si udržuje svou trvanlivost, a i když má své vyloženě silné momenty, ty nejsou natolik dominantní, aby se zbytek materiálu krčil v jejich stínu. Nyrst nahráli vyrovnanou desku bez hlušších míst. Hudebně vykročili kupředu za čistším projevem, což ale nijak nenabourává celkově stále hřmící a typicky studenou atmosféru alba. Nyrst jsou ostrované každým coulem, jen dali své ponuré hudbě kultivovanější tvář. Völd je typ alba, kterému je dobré dopřát čas. Pomalu rozkrývá svůj příběh a odhaluje zprvu utajená místa. Je to bouře, jsou to obsidiany ukryté v proláklinách, ale taky proces sebepoznání a inteligentní forma černého umění.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/nyrst%20band%2023.jpg


Völd nestojí na neprostupnosti a zarudlých očích riffující bestie. Láká nás dál svým pojetím založeným na podzemní přístupnosti. Je variabilní, je přizpůsobivé. Nebavíme se jen o atmosférické touze dívat se dál, než dovolí těžké mraky nad ostrovem. Je to i o vokálech, které jsou také otevřené různým polohám. Správně reagují na tužší a naopak klidnější místa. Naprosto si je užívám a pořád si všímám, jak mě umí překvapit. Tahle deska je o rovnováze a daří se jí to mít pod kontrolou. Na Islandu puká země a druhé album Nyrst je u toho. Vše důvěrně zachycuje a nabízí svůj pohled na přírodní sílu, která se jen tak nevidí. Chytře balancuje na hraně kráteru, soustředěné a zvráceně epické. Album, které nabídne zkušenou severskou jízdu v zemi bez stromů a chuť se tam pořád vracet. A já se vracím rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky