Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obsidian Mantra - Minds Led Astray

Obsidian MantraMinds Led Astray

Jirka D.14.9.2021
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Album zaujme sevřenou a docela silnou atmosférou, která dokáže skrýt jeho jinak jednoduché a nepříliš bohaté vyjadřovací prostředky.

Člověk by neměl dávat na první dojmy, byť mnohdy se k nim přes horskou dráhu dalších závěrů nakonec stejně vrátí. Deska Minds Led Astray polské kapely Obsidian Mantra vyšla už loni v listopadu, ale přišla k nám do redakce teprve nedávno, takže si docela dobře pamatuju svoje pocity, když jsem nevěřícně civěl na titulní malůvku a současně na metalové encyklopedii četl žánrové zařazení k progresivnímu death metalu. Pravda, staly se už podivnější věci. Nakonec ale ani tahle kaše nebyla tak horká - jednak vnitřek docela povedeného šestipanelového digipaku dopadl navzdory titulnímu motivu slušně (a to včetně bookletu), a jednak o žádný progresivní death metal nejde, takže zvýšené nároky lze v pohodě odložit stranou.

 

Obsidian Mantra band

 

Obsidian Mantra jsou aktuálně trio, což docela dobře může stačit ve studiu, kde si Kacper Kajzderski přehazuje kytaru s baskytarou a do toho navíc zpívá (nebo něco na ten způsob), ale jak to funguje naživo, je samozřejmě otázka. Předchozí album Existencial Gravity (2017) i první krátkometrážní desku Burden Brought by Whispers (2015) kapela dala ve čtyřech, ale jak známo, časy i sestavy metalových kapel se mění. Nikoliv bez zajímavosti je potom skutečnost, že všechny nahrávky vyšly ve vlastní režii mládenců, což těžko říct, jestli odráží nezájem třeba i malých, nezávislých vydavatelů o kapelu (v případě aktuálního alba by to bylo s podivem), nebo naopak nezájem kapely o vydavatele. Nevím, neptal jsem se.

 

Zařadit death metal těchto Poláků si úplně netroufám, i když úvod desky jak kdyby vypadl ze starých Opeth. Podobnost je to ale jen přibližná, v dalším průběhu desky stále vzdálenější, byť úplně nezmizí a jistý její nádech zůstává (Circle of Mourners). Na muzice Obsidian Mantra mě ale nejvíc baví to, že se docela obstojně vyhýbá jednoduchým šablonám, což může znít až paradoxně při uvědomění si toho, že právě jako jednoduchá se jeví na první poslech. Kompozice jakoby neexistovala, vše se dopředu odvaluje v jakémsi music flow, ve středním až pomalém tempu, rozdělení na sloky a refrény téměř nepostřehnete, důraz je kontinuální a výsledek tak působí jako celkem jednolitý monolit. Album má díky tomu poměrně zvláštní a svým způsobem uhrančivou atmosféru, která na posluchače může působit stejně podmanivě jako využití repetice typicky u post-metalových kapel. Skoro se to zdráhám přiznat, ale minimálně u první půlky desky dokážu sedět téměř nehnutě a fakt poslouchat.

 

Vystřízlivění třeba jen částečné přichází s časem a je možná trochu s podivem, že jinak celkem krátká deska (43 minuty) nedokáže naplno upoutat celá. Vysvětlení lze podle mě hledat v tom, že skladby jsou si hodně podobné, vyjadřovací prostředky kapely dost omezené a logicky se opakující, takže co na začátku baví pro svou konzistentnost, v závěru začne nudit pro nedostatek nových impulzů. Což samozřejmě nemusí být hledisko se stejnou váhou pro všechny, protože si umím docela dobře představit, že někdo do toho vlaku nasedne na začátku a až do konce mu jeho trans vydrží. Kapela tomu jde výrazně naproti jak tím, co už jsem zmínil, tak třeba i volbou efektů na kytarách a jejich silně disonantní hrou, která zvláštně znervózňuje, ale současně upoutává (možná někde tady někdo hledá odvahu pro to progresivní řazení). Skladbám nechybí ani potřebný groove a soustředěný, příliš nepřerušovaný tah na branku, což mi vlastně docela vyhovuje. V důsledku je ta deska určitě lepší, než jsem si původně myslel, že bude.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky