Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Oceanwake - Sunless

OceanwakeSunless

Sorgh29.6.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Předpoklady, že když jde o kapelu ze země mnoha jezer, bude na nás útočit silná a přístupná melodičnost, jsou naprosto liché. Melodie na Sunless jsou chmurné, střízlivé a přesto silné.

S příjemně nakombinovaným mixem doomu hraničícího s funerálem a deathu přišla finská kapela Oceanwake. Sice se jedná o více jak rok starou desku, ale myslím, že její připomenutí neuškodí. I když kapela hraje už sedm let, loňské album je mým prvním setkáním s tímto zajímavým objektem tamní scény. Sunless  je jejich druhou dlouhohrající plackou, na které je pilováno pomalé soužití dvou proudů. Finům se ve slabé třičtvrtěhodince podařilo vymalovat obraz melancholické krajiny rámovaný tvrdou kůrkou nesmiřitelné povahy. Předpoklady, že když jde o kapelu ze země mnoha jezer, bude na nás útočit silná a přístupná melodičnost, jsou naprosto liché. Melodie na Sunless jsou chmurné, střízlivé a přesto silné.

 

Čtyřskladbové album stopáží svých položek pokrývá standardní představu o délce alba. Spíš tu kratší, což je mi sympatičtější než prázdné natahování nad únosnou míru a nahrazování silného vnitřku dlouhou hrací dobou. Přesto je právě úvodní, sáhodlouhý song jakýmsi testem trpělivosti. Přes patnáct minut pomalé, někdy až funerální atmosféry není pro každého a plevel se vytřídí hned z kraje. Jen těm co vydrží, se skladba otevře. Už tady se objevuje poloha, kterou kapela ráda překvapuje. Ze zkázonosného doomu se přirozeně přeladí na vlny melancholického rocku, ve kterých se lépe dýchá. Body získávají hlavně momenty, kde zpěv zůstává ponořen v kryptě smrtelného strachu, ale hudebně se to celé prosvětluje a získává na lehkosti.

 

Oceanwake ve svém vyprávění používají hodně akustických ploch, ne moc typických pro doom, jak ho chápu já. V nich se zdánlivě zastavil čas, ale jde spíš o dřímání sílícího živlu. V pravidelných erupcích vybuchuje zatěžkaný materiál líně stékající po stranách kráteru. Za pomalé, chroptivé deklamace vrže elektřinou nabitý ansábl ponuré riffy, ze kterých vyskakují jasné, zvonivé tóny. S rychlostí se na materiálu hodně šetřilo, je spíchnut z masivních, důkladných stehů rytmiky, kterým se moc nechce rozpustit přísnou disciplínu. Díky tomu jsou zahuštěné melodie hladce sledovatelné a pokud se do nich posluchač položí, brzy mu skrz řídké záclony probleskne pointa příběhu.

 

 

Obě tváře, které deska ukazuje, mají svoje kouzlo i přísný účel. Zdárným křížením se vytrácí rutina a deska mění zabarvení jako slída na slunci. Postupem času dospívám k názoru, že s deathem album mnoho společného nemá. Jedině ten zpěv, který ale v této poloze doom využívá také často. Sunless lehce proplouvá bezútěšnými soutěskami chladných tůní, na jejichž konci se sevření zvolna rozevírá a přechází v příjemnější, i když stále podmračenou lokalitu. Lehčí materiál se potkává s čistým zpěvem, který poslušně následuje hudební proměny. Mě přesto více oslovují ty těžké, ryze doomové pasáže, ve kterých se dá babrat do aleluja. Žumpa je plná, sluneční světlo ji neprozáří a lze jen zoufalým řevem volat zaneprázdněný hovnocuc. Tady jsou Oceanwake silní v kramflecích a moc mě baví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mystic / 29.6.16 11:18odpovědět

nečekal jsem zde ztuto kapelu, potěšilo! Mám tohle CD doma celkem povedený kousek.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky