Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Odraedir - Troll

OdraedirTroll's Cave (EP)

Bhut27.3.2013
Zdroj: CD #ZE4414-CD-R
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Dílo, které zvedne náladu, příjemně povzbudí a naštěstí pro něj nesnadno zapadne v šedi průměru. Snaží se prodrat výš, ale k tomu potřebuje ještě více péče. Mladý válečník se ještě má co učit, nicméně jeho první boj je hodný úcty.

Ještě než se na světle světa stačilo ohřát a rozkoukat EP Troll’s Cave, už mu bylo do chřtánu nalito několik silných doušků medoviny. Na rozdíl od nejapného smívání hříchů v prostorách kostelních a za dohledu krys křesťanských, proběhl křest této nahrávky velice příjemně a úsměvně. Zejména bych chtěl podotknout, že kmotru má počin velice pěknou. Ale o tom už jsme se lehce bavili v sekci reportů (konkrétně Dawn Of Heathen Warriors). Teď je na čase podrobit dílo kapely Odraedir drobnohledu.

 

Mini-album vyšlo jako jewel case CD v počtu sta kusů a zakoupit se dá za velice lidovou cenu. Na nahrávce nalezneme tři skladby, dohromady trvající chviličku přes šestnáct minut. Na obalu sice moc údajů o zrodu není (v podstatě žádný), ale můžeme se zadívat na jeho barevného provedení. Titulní obrázek sice působí dětinsky úsměvným dojmem, ale na druhou stranu celkem dobře zapadá do stylu kapely, která se rozhodla hrát pravověrný pohanský metal. Trochu kýčovité obrázky na vsádce, použité fonty bych u sebe taky vyhrabal, ale konec konců nadhled je třeba i tady. Na vnitřní straně obalu je fotka kapely. Dokonce i CD má barevný potisk, což už působí o třídu vyzráleji. Co si budeme povídat, na obalu by se zapracovat jistě ještě dalo, ale ďas to vem…

 

Hlavní slovo tu má stejně hudba, která je oblečena do přijatelného ošacení a nedopřává se jí přílišného násilí. Zejména hlasitost se naštěstí nešplhá do výšin. Pagan metal je stále v kurzu a těší se velké slávě u všech věkových kategorií. Kapely vznikají a zase zanikají. Některé zanechají smysluplnou památku, jiné zas zbytečnou a bezcennou cetku. Odraedir, pravda, nestvořili žádné převratné dílo, ale o to přece ani nešlo. Šlo o to ukázat s jakou veselostí a zdravou myslí lze páchat tento hudební směr. Nemohu vytýkat nudné pasáže, jelikož se při poslechu rozhodně neutápím zíváním. Slyším květnaté melodie, které mi ponejvíc evokují matadory Finntroll. Však, co se týče celkového tempa, struktury a postupů, cítím z tohoto EP značné ovlivnění právě tímto druhem kapel, kterým se dnes s oblibou říká humppa metal. Odraedir sice stojí ještě lehce mimo, ale na mantinel si sahají. V případě prvních dvou skladeb slyšíme klasický pagan střih s barbarskou energií. Mladistvá invence je nedostižná a zapálení pro věc prostě k muzice patří. O to je krásnější, když takový aspekt můžeme nahmatat i skrze zvuk – hudbu. Tady teda určitě. Závěrečná skladba pak vystihuje pravou krev, která koluje v žilách kapely. Bezpochyby bude pohanského původu, neb tato píseň má všechny předpoklady stát se hymnou klanu za praskotu nočního ohně a nezřízeného lití medoviny.

 

Souhrnně řečeno – slušně odvedená pagan metalová práce. Makat je ještě třeba, ale už nyní si můžeme přikývnout povedenému startu. Lehký nadprůměr dávám převážně proto, že necítím křeč, nýbrž veselí. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky