Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ještě než se na světle světa stačilo ohřát a rozkoukat EP Troll’s Cave, už mu bylo do chřtánu nalito několik silných doušků medoviny. Na rozdíl od nejapného smívání hříchů v prostorách kostelních a za dohledu krys křesťanských, proběhl křest této nahrávky velice příjemně a úsměvně. Zejména bych chtěl podotknout, že kmotru má počin velice pěknou. Ale o tom už jsme se lehce bavili v sekci reportů (konkrétně Dawn Of Heathen Warriors). Teď je na čase podrobit dílo kapely Odraedir drobnohledu.

Mini-album vyšlo jako jewel case CD v počtu sta kusů a zakoupit se dá za velice lidovou cenu. Na nahrávce nalezneme tři skladby, dohromady trvající chviličku přes šestnáct minut. Na obalu sice moc údajů o zrodu není (v podstatě žádný), ale můžeme se zadívat na jeho barevného provedení. Titulní obrázek sice působí dětinsky úsměvným dojmem, ale na druhou stranu celkem dobře zapadá do stylu kapely, která se rozhodla hrát pravověrný pohanský metal. Trochu kýčovité obrázky na vsádce, použité fonty bych u sebe taky vyhrabal, ale konec konců nadhled je třeba i tady. Na vnitřní straně obalu je fotka kapely. Dokonce i CD má barevný potisk, což už působí o třídu vyzráleji. Co si budeme povídat, na obalu by se zapracovat jistě ještě dalo, ale ďas to vem…

Hlavní slovo tu má stejně hudba, která je oblečena do přijatelného ošacení a nedopřává se jí přílišného násilí. Zejména hlasitost se naštěstí nešplhá do výšin. Pagan metal je stále v kurzu a těší se velké slávě u všech věkových kategorií. Kapely vznikají a zase zanikají. Některé zanechají smysluplnou památku, jiné zas zbytečnou a bezcennou cetku. Odraedir, pravda, nestvořili žádné převratné dílo, ale o to přece ani nešlo. Šlo o to ukázat s jakou veselostí a zdravou myslí lze páchat tento hudební směr. Nemohu vytýkat nudné pasáže, jelikož se při poslechu rozhodně neutápím zíváním. Slyším květnaté melodie, které mi ponejvíc evokují matadory Finntroll. Však, co se týče celkového tempa, struktury a postupů, cítím z tohoto EP značné ovlivnění právě tímto druhem kapel, kterým se dnes s oblibou říká humppa metal. Odraedir sice stojí ještě lehce mimo, ale na mantinel si sahají. V případě prvních dvou skladeb slyšíme klasický pagan střih s barbarskou energií. Mladistvá invence je nedostižná a zapálení pro věc prostě k muzice patří. O to je krásnější, když takový aspekt můžeme nahmatat i skrze zvuk – hudbu. Tady teda určitě. Závěrečná skladba pak vystihuje pravou krev, která koluje v žilách kapely. Bezpochyby bude pohanského původu, neb tato píseň má všechny předpoklady stát se hymnou klanu za praskotu nočního ohně a nezřízeného lití medoviny.

Souhrnně řečeno – slušně odvedená pagan metalová práce. Makat je ještě třeba, ale už nyní si můžeme přikývnout povedenému startu. Lehký nadprůměr dávám převážně proto, že necítím křeč, nýbrž veselí.