Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Forest - Black Forests of Eternal Doom

Old ForestBlack Forests of Eternal Doom

Garmfrost7.8.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Old Forest už nesází na minimalismus a ortodoxní zarputilost. V kompozicích se střídá black metal s doomem. Vše je zabarvené pohanstvím, podpořené výbornou instrumentací a ještě lepším zpěvem.

Je s podivem, jak ohromnou cestu lze ujít, proměnit se takřka k nepoznání a zároveň si zachovat svoji podstatu. Old Forest s mírnou přetržkou existují zhruba dvacet let. Od syrového debutu k aktuální řadovce Black Forests of Eternal Doom je cesta daleká, avšak zcela přirozená. Nechci se vrtat v tom, kdo kde a kdy hrál, ostatně tomu se dostatečně věnoval kolega Victimer v recenzi k předchozí desce Dagian. Old Forest se lesnímu světu nevzdálili ani letos, pouze svůj sound notně pročistili, uhladili a ubrali na černotě. Jednoduše je znát, že máme co do činění s muzikanty, co neradi stojí na místě a svoji muzice věnují veškeré úsilí.

 

old_forest

 

Dagian mě stále vábí magické kouzlo obestírající kompozice. Přijmout odlišnou tvář Old Forest na Black Forests of Eternal Doom, mi trvalo hezkých pár poslechů. Už jsem ani nedoufal, že se novince dostanu na kobylku. Přitom hned od začátku bylo znát, že je čeho se chytnout, že má co nabídnout. Deska je hodně variabilní, mění se každou chvíli. Některým songům vévodí rychlejší tempo, některé jsou hodně komorní, všechny pojí velkolepý vokál páně Kobolda, kterého si užívám i v nových In the Woods. Rovněž mi lahodí mohutný zvuk nahrávky, který dopřává Old Forest v místech, kdy se do toho „opřou“, síly padající laviny trhající koruny stromů. Kapela zní přirozeně i tehdy, kdy se zcela ztiší a na řadu přijdou akustické kytary a pěvecké harmonie. Silná nálada zůstává.

 

Old Forest zdánlivě opustili temné šero starého lesa, aby přidali na gradaci a dynamice atmosféry nově nastolené cesty. Nicméně „nové“ nenahrazuje „staré“. Ano, kapela už nesází na minimalismus a ortodoxní zarputilost. Z dnešního pohledu předchozí desky posluchače zcela přirozeně vedou k současné tváři. Tam kde se uzavřeně projevovaly tendence stran melodií a zpěvů, je Black Forests of Eternal Doom bardsky otevřená. Koboldovy pěvecké možnosti nebyly nikdy malé, avšak jeho linky v titulní skladbě jsou jeho vrcholem. Ostatně celá píseň nesoucí se spíše v doomovém stylu patří mezi to nejlepší, s čím Old Forest doposud přišli. Potýkám se s deskou vcelku poctivě a je to právě tahle píseň, u které jsem si uvědomil, že se mi líbí.

 

Písní je na Black Forests of Eternal Doom šest na ploše cca tři čtvrtě hodiny. Což není nic zajímavého. Každá druhá kapela má podobný scénář. Chci pouze poukázat na zhruba sedmi minutovou stopáž jednotlivých položek a jednu z mála slabin desky. Jednotlivé nápady jsou velkolepé, podmanivé a neměnil bych. Není jich ale v každé skladbě tolik, aby utáhly tak velký prostor. Střídavě se opakují a vrací se v nepravidelném sledu. Rád bych poukázal na výjimku, ale scénář je pokaždé stejný.

 

 

Shrnu-li své dojmy z Black Forests of Eternal Doom střízlivým konstatováním, vychází mi nadprůměrná sbírka lahodných kompozic, ve kterých se střídá black metal s doomem, vše je zabarvené pohanstvím a zaštítěné výbornou instrumentací a ještě lepším zpěvem. Pár slabin Black Forests of Eternal Doom odpustím, ale mezi moje nejoblíbenější nahrávky ji nezařadím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky