Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Forest - Graveside

Old ForestGraveside

Victimer10.1.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Slušně zvládnutý záhrobní black metal se silným devadesátkovým oderém.

K anglické formaci Old Forest se dnes na Echoes obracíme už počtvrté. Jestli je to tím, že je nám její tvorba tak blízká, si nejsem úplně jistý. Pokud budu mluvit za sebe, tak po vydání čerstvé novinky Graveside jsem si našel jiný důvod. Je jím pohyb na poměrně úzkém prostoru a schopnost jej chápat různými způsoby. Old Forest sází na proměnlivost a jejich melodický či atmosférický black metal se desku od desky liší. Kapela se vždycky zaměří na konkrétní koncept a není to jen příběhem, nebo zasazením do daného prostředí, je to také koncept hudební. Všechna čtyři alba zde pitvaná se navzájem odlišují a přitom stojí na stejné žánrové startovací čáře. Jak opravdu daleko je od sebe výpravnost a melancholie Dagian a současné vidění hrobů v rytmech devadesátkového špinění, to je na každém z nás. Za mě je ta proměna velká. Rozdíly mezi Sutwyke a Graveside jsou mnohem menší, ale i v tomto případě stačí jeden poslech, aby byly jasné.

 


Graveside se hudebně vrací do poloviny devadesátek. Do doby, kdy vznikala první alba skupin jako Gehenna, Dimmu Borgir nebo Satyricon. A tato alba svým způsobem připomíná. Materiál novinky jede trasou melodické, klávesové černoty s hororovým pozadím. Záhrobní tématika, vampýrská půlnoční setkání a znovu také specifická chuť venkova. V případě Old Forest samozřejmě anglického. Tady si myslím, že to nevyzní úplně každému, ale tahle kapela prostě má své kořeny a ty jsou odhaleny i na tomto albu. Ostatně, krchov, kostel, venkov, to všechno k sobě vždycky patřilo. Black metal Graveside odkazuje na zmíněnou dobu nejen svým záběrem, ale hlavně zvukem. Takže máme znovu možnost slyšet melodie zanesené v trouchnivějícím podloží. Vše je hezky tlumené, zanesené a jestli chceme zvuk zesílit, musíme prostě otočit volume doprava. Což je po všech různých srajdách, které nás nutí točit čudlem nepřirozeně doleva, milé i smutné zároveň.


Graveside je album, které má daný charakter a vyvolává ducha devadesátkového prostředí. Je sevřené, jeho chod nic moc nenarušuje. A protože jsem tenkrát na podobné hudbě uzavíral své pubertální já, vždycky si na toto období rád zavzpomínám. Old Forest to dělají s přehledem, hodnověrně. Postavení tehdejších kultovních alb samozřejmě nijak neohrozí, ale hezky na ně ze současnosti dohlíží. Zatuchlé hroby, duševní zatracení a staré časy celkově jsou tu díky Graveside s námi a my si můžeme užít této specifické zkaženosti. Pokud jste takto nastaveni, album se poslouchá doslova samo, navíc když sem tam podobným motivem opravdu připomene konkrétního interpreta. Jako mně třeba v jeden moment vytanuli na mysli Gehenna z období Malice.

 


Graveside drží pohromadě a své poselství si splní. Od superlativů jsme sice dál, ale líbí se mi, jak se do toho kapela ponořila a skladby jako takové mají co říct. Na minulé desce Sutwyke jsem pořád něco hledal a postrádal a nebyl úplně spokojený, tady spokojený jsem. I když je to i tím, že jsem si upravil očekávání od Old Forest celkově. Budiž. Nové album je sympatická kolekce a má typický charakter typického období. Kapela navazuje, nekopíruje, nepřehrává. Vyvolává vzpomínky a dělá to velmi slušně. Hodnověrná mystika, jednoduchá síla okamžiku, melodie a dobrý zvuk. To jsou plusy. Samotná nedokonalost a její atmosférická podoba pak visí nad celým krvelačným příběhem Graveside. Ten působí možná lacině, ale chce to mít trošku nadhled.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky