Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Forest - Sutwyke

Old ForestSutwyke

Victimer21.8.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Ortodoxní výpravná cesta nocí upomínající na blackové devadesátky. Přínosná i povrchní.

Už potřetí se v rámci Echoes přeneseme na anglický venkov nasát jeho mystickou atmosféru. Na tohle je melodický black metal Old Forest jako dělaný. Vydat se na epickou výpravu, na které se mísí reálné základy devadesátkového blacku s kapkou doomové nostalgie a obdivu ke starým hodnotám. Ve starém lese se od svých prvních krůčků prochází James Fogarty a rozhodně nezahálí, což platí hlavně pro poslední roky. Postupně zvyšuje kadenci a od roku 2019 vydává již čtvrté album. A já se přiznám, že kapku nestíhám. Poté, co jsem k tomuto projektu přičichl poprvé díky desce Dagian, kterou mám pro její temně melancholickou atmosféru dodneška suverénně nejraději, jsem ještě proletěl následující Black Forests of Eternal Doom (už mě tolik nebralo) a pak jsem nějak ztratil nit. Musím to řešit zpětnými poslechy, trochu se zorientovat, protože jsem měl zato, že letošní sbírka Sutwyke na Black Forests... navazuje.


Bohužel potom zjišťuji, že s rostoucím počtem desek Old Forest klesá moje pozornost i z důvodu zajímavosti. Tam, kde mě Dagian chytnul depresivnějším a apatičtějším soundem, dnes Old Forest více těží z přímějšího, byť stále atmosférického black metalu. Jen se vše odehrává předvídatelněji, omílají se postupy, které mě nechávají více méně klidným. Ano, hudba Sutwyke je stále výpravná. Kořeny jsou zapuštěny v melodickém atmo black metalu, který umí zpomalit a zadoomaně vzpomenout na doby minulé, ovšem podstata alba spočívá v jeho ortodoxnosti. I jeho barevnost se pak spíš drží předlohy, než aby nabídla něco speciálního. Starý les je ponořen do tradiční tmy a old schoolově devadesátkového černého kovu, drží se jeho základů a rozvádí jeho epické noci až do časných ranních hodin. Kompozice se snaží svůj příběh patřičně rozvést a dle aktuální nálady měnit svůj tvar, rychlost i gradaci. Sova drží dohled nad krchovem, staroanglické prostředí kolem je navozeno a my se pídíme po tom, kolik hmatatelného v sobě tahle deska má.

 


Příběhem Sutwyke se probíjím s přestávkami, pořád hledám místo, ve kterém bych uměl chytit to správné zaujetí. Což je samo o sobě špatně, nejde to přirozeně. Old Forest nahráli melodickou cestu nocí, která patřičně odsýpá, ale strhnout neumí. Nechci Sutwyke odbýt slovy o obyčejné nahrávce, ale ve skutečnosti to tak z poloviny cítím. Můj zájem v druhé půlce alba roste, ale celkový názor na něj se nemění. V oboru slušná práce, ale jinak nevýrazná. Takže platí napsané výše. U Old Forest u mě postupně zápal a líbivost jednotlivých nahrávek klesá, což platí i pro letošní sbírku. Na albu je prakticky vše v pořádku, skladby nepostrádají šarm a schopnost rozvést děj. Chvílemi si poslech vážně užívám. Jen se epika nové desky nesetkává s tím, co z Old Forest vyzařovalo dřív. Magičnost a charisma vyprchává. Skladby, byť dobré, neobsahují nic mimořádného, skutečně silné okamžiky se dostaví jen po troškách. Deska z tohoto pohledu zní víc jako rutinní průvodce nocí za doprovodu melodického blacku, který sice sype a vypráví, ale hledat k němu bližší vztah je lopotné. A o tom to je.


Jamesova barva hlasu, která mě v In The Woods... moc neseděla, je v Old Forest dobrým známým víc než cokoli jiného. Mění své polohy, ale v podstatě se to setkává s podobným dopadem, jako u hudby. Někdy si ho lze užít a plně jej následovat, aby jindy překotně zaplul do silovější a tématicky slabší roviny. Člověk spíše čeká co přinese další změna, než aby v té aktuální našel zalíbení. Sutwyke nabízí polohu, u které postrádám hloubku. Vše se odehrává na povrchu, což sice odkazuje na primitivní a danou stránku černého kovu atmosférických devadesátek, ale i v nich je spoustu nezapomenutelných opusů. A mezi takové Sutwyke patřit nebude. V případě tohoto alba si musím cenit toho, jak mu decentně dopřát na odpočinku a zkoušet si jej pustit v jiném rozpoložení. Znovu čekat, že z něj vypadne o něco víc než minule. Bohužel se mi to ale nedaří. Třeba je těch kritických slov až moc, ale mají původ v minulosti, kdy mě Old Forest těšili daleko více. Takto to vychází přesně jako u desek, od kterých se odchází se slovy - já se vrátím, protože mi to nová zvědavost jinak nedovolí. Těch návratů ale ve skutečnosti moc nebude. Sutwyke je dobrá práce v rámci oboru, u kterého já osobně hledám větší kouzlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky