Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Wainds - Stormheart

Old WaindsStormheart

Victimer28.12.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Blackmetalový comeback Old Wainds je oslavou severské zimy. Deska, ze které opravdu mrazí.

Ruští blekoši Old Wainds mě prozatím oklikou míjeli a jestli bylo něco, co jsem zachytil, nazval bych to minimem. Prostě jsme si nebyli souzeni. Old Wainds mají na pažbě pět zářezů, přičemž první čtyři vyryli mezi lety 2002 - 2014 a novinka Stormheart tak vychází po dlouhých deseti letech od alba Nordraum. Old Wainds pochází z ruského města Murmansk, které je v těsném sousedství s Finskem a Norskem. Už v této chvíli je jasné, že severní klima a zvyky se vryly do tvorby ruských mužiků a ji samotnou vidím jako spojení na trase Russia - Suomi - Norway. Prostě studený a neúprosný sever a tento pak nové album Stormheart prezentuje velmi exkluzivně.

 


Hlavním autorem je v Old Wainds vládce strun Morok, který v kapele působí od začátku. Během let se v Old Wainds vystřídalo několik členů a aktivita posledního roku je ve znamení dvojice Morok - Sadist. Tuto sestavu pak na nahrávání Stormheart doplňuje dvojice hostujících hudebníků. Jak jsem řekl, minulost souboru mi moc neříká, ale když se vrátím k nahrávce Смерть север культ, není to úplně ten pohárek studeného black metalu, který bych dal na jeden lok a všechno pak s velkou chutí opakoval. Jsou tam dobré momenty, ale celkově se jaksi divně lopotí a drolí, jako špičku ho fakt neberu. Zima tam je, ale taková víc rollová a klinicky studiová. Oproti tomuto materiálu působí novinka jako políbení prstenu pravého severu. Barentsovo moře posílá své studené vlny do zálivu a každý tón je obalen kusem ledu.


Stormheart beru jako klasický nový vítr do x let prázdných komnat této kapely. Odkazující na staré Darkthrone a Immortal, a vůbec kapely, kterým ta pravá mrazivá vášeň kdysi kolovala v žilách. Sedm intenzivních, přitom melodických a svým způsobem chytlavých skladeb ukazuje Old Wainds ve výborné kondici. Z tohoto alba jde zima každým coulem, venku je mínus dvacet a husté lesy na březích nevěstí nic dobrého. Materiál novinky je většinou rychlý, ale zároveň přehledný. Kapela se snaží zachovat balanc, klidně si vystoupí z meluzíny, aby se nadechla a pak plná nových sil zase vzala otěže pevně do rukou. Stormheart je zkrátka severská vichřice, která má své zákony a pravidla. Ani na tomto albu se Old Wainds nebojí sáhnout k houpavým riffům, ale pravdou zůstává, že hlavním tempem je atak vpřed. Protože je zima, a hlad zažene jen čerstvě ulovená kořist.

 


Tohle jsou hlavní dojmy, které nové album Stormheart nabídne. Nekompromisní i melodický black, ze kterého je chlad opuštěných lesů a plání cítit každým tónem. Pak samozřejmě i takové, že tohle všechno už bylo mockrát slyšeno. Ano, bylo. Ale díky Old Wainds a jejich aktuální schopnosti tu hudební meluzínu šířit, jsou tyhle dojmy na druhé koleji. Takto má zima jako v Rusku i svůj blackmetalový význam. Stormheart je album kompozičně silné a mrazivě poutavé. V jeho přítomnosti si znovu užívám ty pocity, jako když jsem s black metalem začínal. Cítím jeho ryzí podstatu - temnotu, zlo a špinavé rouhací praktiky v náruči severské přírody. Pravý zimní naturel. Kdekdo to může vidět jinak, ale já jsem novými Old Wainds zasažen právě tím, jak věrně umí znít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky