Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Omnicidal - The Omnicidalist

OmnicidalThe Omnicidalist

Garmfrost18.5.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Melodický a dravý švédský death metal. The Omnicidalist se moc pěkně poslouchá...

O Omnicidal se píše, že jsou mladou krví oživující lehce stagnující melodeathový styl. Nicméně při bližším ohledání zjistíte, že jsou to kluci po třicítce a většina je zkušenými muzikanty. Takže své tvrzení upravím - Omnicidal jsou novou kapelou plně nakopávající lehce uvadající melodeathový styl. Jsou to kluci z Boras v provincii Västra Götaland. Tedy z města ne zas tak vzdáleného Göteborgu. Kruh se uzavírá.

 

Omnicidal v podstatě oprašují styl, který kdysi přinesli At the Gates. Promíchali jej vlivy spoluzakladatelů švédského hlomozu - Dismember či Entombed, a celé to obrátili naruby. Omnicidal své vzory nezapřou, myslím, že se o to ani nesnaží. Prostého epigonství se však od nich nedočkáme. Death metal a heavy sóla v jejich případě fungují na jedničku. Blackový vokál Sebastiana Svedlunda (Rimfrost) do toho všeho zasekává dráp, který nepustí. Zjemňujících čistých vokálů se nedočkáme a ani je v tomto případě nechceme. The Omnicidalist je albem ostrým jako žiletka. Ale také fest chytlavým.

 

omnicidal

 

 

The Omnicidalist není moderní odpovědí na starý styl. Není ovšem ani retro ohlížením za dávnými časy, kdy bylo všechno lepší a hezčí. Album zní, jako by bylo nahráno před pětadvaceti lety a zub času neúřadoval. O zvuk nahrávky se postaral Mikael Andersson. S ním jsem ještě neměl tu čest. Neznám. Ostudu si ale v žádném případě neudělal. Všechna čest! Klidně bych si jeho produkci spletl s prací mistrů Fredrika Nordströma nebo Tatgrena. Kytary křupou, bicí pleskají jak sandály na ploché noze a basa pumpuje jak hercna sportovce. Vokály jsou jasné. Dravé a energické.

 

 

Album je vyrovnaně svižné po celou hrací dobu. Od úvodní By Knife, přes skvělou Cemetery Scream, vynikající The Neberborn, až po závěrečnou Slow Decay. Celek drží pokupě, skladby však v klidu rozlišíte. Po každé skladbě přijde ještě lepší. Pevně doufám, že The Omnicidalist není osamoceným výkřikem do tmy. Zasloužil by si být debutem, po kterém přijdou ještě lepší kratochvíle. Tohle je metal, jak má vypadat!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 24.5.23 8:08odpovědět

Všude jsem narážel na pozitivní ohlasy. Není divu.Pleskanice a chřastění po seversku v nejlepší formě

Deathhead / 19.5.23 9:48odpovědět

Překvapení. Slyšel jsem v tom staré dobré Entombed s trochu jiným zpěvem. Klukům to šlape.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky