Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Omnium Gatherum - The Burning Cold

Omnium GatherumThe Burning Cold

Garmfrost24.9.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Omnium Gatherum na The Burning Cold přišli s tím nejlepším, čeho jsou schopni. Není znát žádná únava z přibývajících roků, ani nepřišli na řadu retrospektivní návraty ke kořenům. Novinka The Burning Cold je plná nadšení, progrese vlastního stylu a hlavně a to je nejdůležitější - výborných písniček.

Na rozdíl od alba Beyond, které mi svého času nesedlo, ale v zápětí dosedlo po následném koncertu, a Grey Heavens, které mě nebaví doposud,mi The Burning Cold melodiků Omnium Gatherum příjemně šmakuje. Slíbil jsem si, že se soudem nahrávky posečkám, až vše opět sedne a myslím, že jsem učinil dobře. První dojem z desky byl krapet odtažitý, není snadné se do podstaty písní jen tak dostat a užít si skvělých melodií, zajímavých vsuvek a mistrovského muzicírování. Po Grey Heavens, do kterého se mi nepodařilo dostat do dnešní doby, je pro mě novinka balzámem na uši. Jedenáct skvělých skladeb nepostrádá odpich ani vzletnost. Omnium Gatherum na desce rozpracovávají svůj styl, kterému zůstávají neustále věrní. V něm se pak nebrání žádnému progresu a experimentování s různými vlivy, obohacujícími jejich melodický death.

 

OG

 

Producentský tým zůstává takřka nezměněný, ale přes už tolik typický rukopis slyším velký posun stran dynamiky i barvy zvukového kabátu. Vzletné kytarové i klávesové vyhrávky, rozhýbané výtečnou rytmickou sekcí dostávají díky ostřejšímu zvuku větší variabilitu. Řekl bych, že tím vynikne komplet hudební spektrum, kterým The Burning Cold oplývá. Znamená to, že jakmile kapela hrábne do strun (občas fest), je skladba razantní, když vše ztiší, zjemní, pak píseň hladí a dá se u ní snít.

 

Kapela ubrala na stopáži, už neatakuje hodinovou délku. Padesát minut je tak akorát. Ubralo se na vatě a vše je, jak být má. Dokonce i Jukkův growl do skladeb sedí, neruší. Naopak! Mnohdy písním hodně pomáhá. Komu vadil kňouravý čistý hlas kytaristy Joonase Kota, respektive, kdo poslouchal OG kvůli němu, měl by se připravit, že za a) zpívá o mnoho líp a za b) o mnoho méně často. Každý nechť si dosadí, co jeho jest. Já jsem rád za obě možnosti. Líbí se mi, jak zpívá a líbí se mi, že zpívá tehdy, kdy to skladba skutečně potřebuje. Pozitiva bývají zpravidla vyvážena zápory. Na The Burning Cold není záporů moc. I zápory, které zmíním, jsou v pohodě. Možná budu jediný, ale občas jako bych na The Burning Cold slyšel In Flames. Taková Be the Sky jakoby vypadla z Colony nebo Whoracle. Následující vypalovačka Driven by Conflict jakbysmet. Co už…

 

Určitě budete zvědaví, zda se kytarový tandem Markus Vanhala a Joonas Koto umí oprostit od svého mistrovství pro dobro skladby. Míval jsem problém i s klávesy. Aapo Koivista se rád pouštěl do sólové hry, kytary nekytary. Je pro mě tedy v podstatě překvapením, jak příjemně je instrumentální stránka díla vyladěna. Basák Erkki Silvennoinen je pro kapelu velkým obohacením, což platí i pro nového bubeníka Tuomo Latvalu. Ten své zkušenosti z mnohem brutálnějších spolků vetkal do organického tělesa, jakým Omnium Gatherum je, a řádně je nakopl.

 

 

Jak vidno, jsem novým dílem Omnium Gatherum ne-li nadšen, tak spokojený určitě. Pánové na The Burning Cold přišli s tím nejlepším, čeho jsou schopni. Není znát žádná únava z přibývajících roků, ani nepřišli na řadu retrospektivní návraty ke kořenům. Novinka The Burning Cold je plná nadšení, progrese vlastního stylu a hlavně, a to je nejdůležitější - výborných písniček. Ve svém stylu patří The Burning Cold bezesporu mezi to nejlepší, co letos vyšlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Zuzana / 13.11.18 17:07odpovědět

kvalitní, vyzrálé album; jen doporučuji

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky