Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Omophagia - 646965

Omophagia646965

Garmfrost25.11.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: 646965 udělá radost fanouškům progrese a našlapané techniky. Na své si můžou přijít i milovníci old schoolové řezby. Omophagia je moderní kapelou, ale starých postupů se věru nebojí.

Moderně deathmetalová úderka ze Švýcarska a vlastně v osobě basáka i Brazílie, Omophagia brázdí scénu dlouhých třináct let a aktuální deska s prapodivným názvem 646965 je už třetí v pořadí. Do širšího podvědomí se doposud nedostala, byť už od první nahrávky je zřejmé, že potenciál růstu kapela v sobě má. Předpokládám, že většina si Omophagiu zapamatuje stejně jako já až ve spojitosti s turné s velikány stylu Nile a Hate Eternal, kterým předskakovali. Vstupenkou do extra ligy byl kontrakt s respektovaným labelem Unique Leader Records, díky kterým se hudba těchto výborných muzikantů dostala do světa.

 

omophagia

 

Tohle je moje první zkušenost s hudbou švýcarských techniků a poté, co jsem okusil předchozí nahrávky, jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď. Debut byl obyčejný death s dětskými nemocemi, druhé album výborné, ale minulo by mě, avšak 646965 je přesně to pravé ořechové, na co mám chuť. Pečlivě vyvážená esence technické pečlivosti a hračičkosti s brutálními výjezdy a melodickými vstupy podpořená příjemnou barvou nástrojů i hlasu growlera Beniho. Zaregistroval jsem příměry k Decapitated či dokonce Fleshgod Apocalypse… No, to asi ne. Já si vzpomněl na vynikající Archspire. Přičemž Omophagia se drží více deathového kopyta a v podstatě i přímočařejší stavby kompozic, které ocení nejen profesoři prestižních hudebních škol. Hehe! Na své si přijdou rovněž fans Fallujah a prvních dvou desek Beyond Creation. Tím naznačuju dost. Čekat tedy lze špičkové výkony, grandiózní rytmiku a výborný growl. V neposlední řadě je potřeba vytáhnout nevtíravé melodie.

 

Je příjemné, že každý song má svoji vlastní strukturu a do celku zapadá a nesplývá. Obdivuju třetí Evolve, která se po řádném úvodu rozjede do masívních houpanců s temnou sólovou vyhrávkou. Kapela vůbec ráda skáče mezi chytlavými momenty, riffovanými a frázovanými skákačkami a osvobozujícími vstupy. Nathrashlá rubanice Mortal Dissociation uchvátí kytarovými hrátkami se strunami i mašinkami. Kytarový tandem Mischa a Hiqui své nástroje skvěle ovládá. V klidu přeskakují mezi sólovými výjezdy, kily nebo jakými kejkly s tremoly. Nothing Special se zdá být normálnější vypalovačkou. Ovšem jen do první minuty. Pak se mi ze zasekávaček a rytmických změn zatočí hlava.

 

 

Omophagia nám vyrostla a je z ní dospělý, samostatný a velice schopný jedinec. Z obyčejné kapely se stala nevšední. 646965 je radost poslouchat. Myslím si, že si na své přijdou nejen fanoušci progresivního a technicky těžkého umění. Omophagia do svých hrátek propašovala i kus old schoolové chuti a poctivých nakládaček. Melodické vstupy nemusí být překážkou milovníkům smrtící zábavy. Nejsou časté a nepatří do balíčku podlézavých a sladkých. 646965 je osvěžujícím příspěvkem široširé deathové rodiny, kterou možná zatím neobohatili něčím neslýchaným, ale nakročeno k zajímavým zítřkům určitě má.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky