Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Order of Orias - Ablaze

Order of OriasAblaze

Garmfrost15.4.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ablaze je diktát! Order of Orias se vrací s nahrávkou, která má schopnost v brutálním prostředí proměnit bestiální zvířeckost v tíživý chlad.

Když před pěti lety vyšlo společné split album Aosoth s Order of Orias, málo kdo měl o existenci australských Order of Orias tušení. V podstatě byl jejich příspěvek mnohými brán jako pouhý doplněk slavnějších Aosoth. Přesto u mě zvítězila zvědavost, díky které jsem dal na doporučení lidí s větším přehledem a poohlédl se po fantastickém debutu Inverse. Stále si říkám – jaké štěstí, že mě toto zlo neminulo a stalo se mým častým společníkem do dalších let. Po vydání onoho splitka bylo v kuloárech naznačováno, že další album bude co nevidět, což se ukázalo jako nepravdivé. Mezera mezi oběma řadovkami se rozprostřela skoro do dekády. Což by jinému mohlo zlámat vaz. Tím, že Order of Orias neznalo tolik lidí tehdy, nestalo se nic menšího, než že další album vydává stejný label jako předchozí (World Terror Committee) a že je sice kapela stále na začátku, ale díky svým schopnostem a všeobecném povědomí může oslovit fans i v dnešní době.

 

Kdo se těšil na mystiku a špinavou rozvážnost debutu, mohl by být odrazen extrémností novinky, která je často hodně vyhlazovací. Jiný i je i zvuk. Ten následuje moderní trendy a nechává za sebou podzemní šedivost. Zapomenuty jsou nezaměnitelné ponuře démonické vyhrávky. Co zůstalo v šeru minulosti, je nahrazeno výrazně zdatnějšími výkony a ohnivostí projevu. Svým způsobem nemám pravdu, když tvrdím, že rozvážnost a mystika debutu je ta tam. Ona ve skladbách zůstává dál, ale dokonale v odlišném kabátě. Zlém a nenávistném.

 

Dle kapelního facebooku se sestava scvrkla na dvojici A.S. - zpěv a D. A. – kytary. Zbytek staré sestavy je pryč. Pouze bicí nahrál hostující všeuměl Jarro Raphael (Nocturnal Graves, Impious Baptism, Coffin Lust), který se zhostil i role zvukového inženýra a album ošetřil také mixem.

Obrazovou část kapela svěřila Danielovi Valencia (Fenomeno Design), který se podílel na obálkách takových skvostů jako 777 – Sect(s), Codex Obscura Nomina, Omniabsence Filled by His Greatness nebo The Acausal Mass. Temná okultní tematika dokonale souzní s atmosférou Ablaze. Danielův rukopis je dávno rozpoznatelný, ale stále zůstává neokoukaný.

 

orderoforias

 

Ablaze sází na naléhavost, svým způsobem mixem blacku s deathem. Death metal je však v rukou Order of Orias velice černý a temný. Tempo skladeb povětšinou zůstává zničující, jednotvárnosti se ovšem vyhýbá jako čert kříži. Pro členitost atmosféry nemusí kapela sahat k pomocným berličkám nebo rytmickým kejklům. Byť se během desky občas zpomalí a zpřehlední (Snares and Thorns), celku vládne řízený chaos a bestialita. Pokroucené riffy jsou vyhlazeny těžkými kily, sem tam sólem a hnány hutným spodkem. A. S. diktátorsky deklamuje ohavným hlasem a je stejně hnusný jako hudba. Chtěl jsem napsat, že je hlas jedním z nástrojů, ale připadne mi, že bych kecal. Hudba však nehraje doprovodnou roli. Obě strany mince spolu souvisí, doplňují se, žádná druhou nedoprovází.

 

Když bych chtěl být hodně kritický, napadne mě, že postrádám atmosféru debutu a jeho špinavost. Ablaze je v porovnání s Inverse krutě současná deathmetalová šleha. Tím jsem vyčerpal veškeré frflání. Ablaze se mi totiž líbí daleko víc, než všechny starší počiny Order of Orias. Kterákoliv skladba z novinky by podle mě předčila i poslední řadovku Aosoth a na dalším společném splitku by už nebyli Order of Orias těmi druhými.

 

 

Brutalitu a zběsilost aktuální tváře Order of Orias vyrovnává ponurá atmosféra a její barevnost. Jinak ničivé nahrávce tak opravdu neschází zhola nic. Od krutosti a zla vás provede diktátem až k pozvolnému majestátu. Bez problému se přiznám, že mě tato proměnlivá cesta zuřícím světem idolů dokonale pobláznila a moje nadšení z ní nechce utichnout.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky