Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pa Vesh En - Martyrs

Pa Vesh EnMartyrs

Garmfrost22.9.2023
Zdroj: CD, 6 panelový digipak, bandcamp
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Martyrs maluje temné obrazy, nechává na nás, zda je dokážeme vnímat a užít si jejich kouzlo.

Pa Vesh En je další z řady anonymních projektů. Nutno dodat, že v tomhle případě není opravdu nutné znát jednotlivé členy. Ani to, zda se jedná o regulérní kapelu či jednočlenný projekt. Hudba běloruského Pa Vesh En je natolik tajuplná a svébytná, že je vše přesně tak, jak má být. Nepůsobí křečovitě, vyhýbá se klišé a vše je poddáno atmosféře. Také zvuk s vizualizací.

 

Už v syrových počátcích na Church of Bones, a ještě krutějším následovníku Pyrefication vykazoval styl Pa Vesh En znaky jedinečnosti. V dnešní přesycené době je tohle malý zázrak. Já se k tomuto hodně zajímavému projektu dostal až s aktuální řadovkou Martyrs. Její kouzlo mě doslova vcuclo a vyprovokovalo k nadšenému objevování alb předcházejících šílené novince. Po naposlouchání diskografie mi pomalu docvakly souvislosti a já si tak mohl s ještě větší chutí vychutnat psychopatickou krásu recenzovaného alba. Chtěl jsem napsat novinky, ale v mezičase vychází album další.

 

martyrs

 

Zaznamenal jsem, že velký respekt si Pa Vesh En získal zejména s předposlední Maniac Manifest. Nedivím se. Jedná se o zabijáckou nahrávku. Právě na ní se upustilo od prvotního směřování a vydalo se do divého světa fantasmagorie. Martyrs tuto cestu dokonalo. Album vás metaforicky (když si nedáte pozor tak klidně i fyzicky) zavede na sráz a donutí skočit. Přemýšlel jsem, kam bych vlastně tohle album zařadil a zda se vůbec něco podobného dá vymyslet. Album je divné, je odlišné od většinového směřování. I na poměry raw blacku je Martyrs prosycena podivínskou hudbou. Někde jsem narazil na přirovnání k Black Cilice nebo raným Lamp of Murmuur… Asi jo. Možná. Je to úplně jiný. Pojí je jen ta neúprosná syrovost a temnota. A odmítnutí jakýchkoliv posluchačsky přívětivých pomůcek ke stravitelnějšímu poslechu.

 

martyrs2 

 

Martyrs čiší zmar a zlé rituály. Alespoň tak nahlížím pod dojmem z grafického zpracování alba. Přemýšlím, zda postava ženy je démon, indián nebo oběť… Možná všechno v jednom. Rituálně na mě působí celá nahrávka. Black metal vše halí jednotícím hávem. Před všetečnými zraky ukrývá dark ambient, chorobný death metal i hodně zvláštní doom. Hážu styly, ale Martyrs je všechno a nic. Je to zvláštní cesta do pekel.

 

Skladby pulzují a žijí si svůj vlastní život. Album je rozděleno do tří kapitol – Vigilia, Liturgy a Emanation, přičemž každá obsahuje tři skladby. Po opakovaném návratu do světa Martyrs mě lákají melodické vstupy do jinak těžko přístupných kompozic. Ty jsou místy hodně brutální. Jsou tiché i odporně hlučné. Objevuje se zde občas i ženský vokál a já při tom všem zmaru vzpomínám, že se mi kdysi líbili trip-hopoví Portished či noisově rockoví Garbage. Ano, i tohle je (samozřejmě zmutované) v současném rozpoložení Pa Vesh En ke slyšení. Přes všechny přesahy se stále jedná o špinavý raw. Překvapí schopnost upozadit kytary ve prospěch celkového dojmu. Nic nepadá, nálada roste a pocit neklidu vzrůstá. V noci se ohlížím a doufám, že za mnou opravdu nic nestojí.

 

 

Věřím, že Martyrs nebude šmakovat běžnějšímu posluchači. Možná ani leckterému blackovému fandovi. Pa Vesh En je bizarností plný. Strašidelný jekot, deklamace, hnusný mix a zdánlivě nahodilá stavba skladeb činí z alba pro někoho skvost a pro jiného těžký odpad. Nevím, jestli můžeme hovořit o experimentování. Spíš bych řekl, že se tvůrce (tvůrci) nechali nést vlastní představivostí, v níž se z vysoka kašle na zažité postupy. Martyrs maluje temné obrazy, nechává na nás, zda je dokážeme vnímat a užít si jejich kouzlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky