Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Palus Somni - Monarch of Dark Matter

Palus SomniMonarch of Dark Matter

Victimer20.5.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Skutečná rez temné hmoty, obklopující a svírající ze všech stran. Divoká hudební mystika s průmyslovým válcem na pozadí.

V posledních týdnech jsem se dostal k jedné surovosti, kterou nemohu jen tak ignorovat, natož úplně vyndat z hlavy. Už v lednu za dohledu BlackSeed Productions zatnula svůj první ostrý drápek debutující úderka Palus Somni, kterou tvoří trojice Stroda, Eoghan a Imber. V představení těchto postav začneme pěkně odzadu. Za mikrofonem tohoto mezinárodního projektu působí šílená kněžka Imber (Kimberlee Nelson), která jinak praktikuje své hrdelní problémy u Aludra, respektive v dalším mezinárodním dostaveníčku Ancient Hostility. Eoghan je nyní aktivní zejména u ceněných Akhlys, kde v každém správném maniakovi ještě rezonuje atmosférické zlo poslední desky Melinoë. Právě tuhle fošnu Eoghan natřískal. Mistr Stroda je pak hlavním mozkem těžkotonážní dusavé tmy Decoherence, odkud jsme celkem nedávno čerpali v podobě alba Unitarity.

 


Minimálně v případě Akhlys a Decoherence není o čem, tady je ta kvalita daná a potvrzená. Prozatímní snažení Imber mě nechalo v klidu, ale její vokál u Palus Somni plní co má, z podzemí a jakoby v zákrytu za nástroji plodí další zvuk do soukolí mechanismu. Dalo se tedy čekat, kudy se budou kroky projektu ubírat a vše bylo jen otázkou realizace. Palus Somni by skutečně mohli představovat setkání Akhlys a Decoherence na půli cesty. Debutová deska Monarch Of Dark Matter je anorganický monolit, obskurní, chrámovitě bažinatý a jen velmi těžce prostupný. V tomto aspektu je blíže zvuku Palus Somni Strodova domácí mašinérie Decoherence, kdo se tleje v podobné díře bez otvorů k nadechnutí. Akhlys jsou přeci jen atmosféričtější, variabilnější a ač maximálně věrni temnému, okultismem páchnoucímu plánu, nedřepí jen ve vakuu a jejich temnota je daleko více větraná.


Materiál Monarch Of Dark Matter je tíživá tmavá clona, ve které probleskují atmosférické momenty v menší míře a chtíč po tom vidět vesmírné nekonečno je zde prezentován v jiné normě. Dech Palus Somni opravdu páchne a ta kombinace podzemní zatuchlosti a nehumánní urputnosti jde z nahrávky cítit na sto honů. Ten soustavný tlak uzavřeného prostředí. Slyšet víc je ale jen zbožné přání. Deska si to žene v rychlém tempu, do kterého je vkládáno pár vznešenějších motivů, anebo tuhá strojírenská strohost. Trumfy v rukou každopádně drží pocity sevření a kompaktní poloha. Odšpuntovat celou tu ohavnost zkrátka jen tak nejde.


Na jednu stranu tedy nastává problém s tím, že debut Palus Somni neodhalí víc, než vrásněnou agresivitu a když zpomalí, tak se člověk pořád nemá jak uklidnit, v prostředí kaliště to prostě nejde. I když Palus Somni lpí na monotónnosti, umí ji i dostatečně zaměstnat a ukázat na místa, kde je trochu víc prostoru a člověk není jen ohnutý v předklonu, s hustě začazenou dominancí něčeho podivného za zády. Pokud bych měl jmenovat celé skladby, asi bych doporučil dvojici Empyreal Rain a The Dark Maria, protože obě na té urputnosti něco málo slevují. Aby se ale ledy pohly o něco víc, na to není mise této desky stavěná. Jejím charakterem je krutá záliba v definici špíny.

 


Celkově si stojím za tím, že je album Monarch Of Dark Matter je dobře zpracovaným dílem, které v sobě má valivý ohnivý žár spalující pozemské naděje. Navíc se mi líbí ta studená ponurost sousedící s průmyslovým areálem (ty Decoherence prostě zapřít nejdou). A když sem tam přijde na řadu pocit, že je ta silná vrstva nátěru až moc odolná proti náhledům na původní druh materiálu, což může odradit, hlubší průzkum mě stále dokáže přivést do poměrně zajímavého stavu. Něčeho na způsob kombinace sebepoškozování a ocelárenského rituálu odehrávajícího se ve sklepě staré fabriky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ho!!! / 20.5.21 21:56odpovědět

Pěkná recenze, hudba se mi tuze zamlouvá - "valivý ohnivý žár spalující pozemské naděje" - přesně tak!!!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky