Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Panychida - Woodland Journey (EP)

PanychidaWoodland Journey (EP)

Bhut5.6.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Suma sumárum nic nového pod sluncem. Poskládané střípky z různých údobí kapely v jeden celek. Chemie mezi jednotlivými skladbami však nepracuje, jak by měla. Jedná se spíš o kompilaci, než o EP, či klasické album.

Rozmach kapely Panychida je v posledních několika dnech celkem patrný. Jisté větší povědomí si pánové získali zejména při vydávání alba Měsíc, les, bílý sníh. V současnosti si připomeneme dosud poslední počin, který světlo světa spatřil v zimě loňského roku. Celou věc si vzal na starosti Pařát, z čehož se vylouplo cd pojmenované jako Woodland Journey.

Předně si musíme ujasnit, o co se vlastně jedná. Není to totiž klasická řadovka. V bookletu se kapela přiznává, že to ani neměla v plánu. Jedná se o EP, ke kterému je přidáno něco málo bonusových skladeb. Vesměs jsou tu nové skladby pouze tři. Bližšímu rozboru je podrobíme později. Nyní něco málo slov kolem celkového dění.

Celá nahrávka vznikla ve studiu Hellsound, což už v současných dnech je celkem pojem a záruka kvality. Není proto divu, že kapela vybrala i pár svých starších skladem, které opatřila novým soundem. Honza Kapák si dává na své práci záležet a výsledek pak vždy stojí za to. Jeho jméno nyní zdobí nejeden booklet i v podobě hosta za bicí soupravou. Panychida si s tímto rarachem taktéž střihla své. Výsledek je možný ke slyšení na tomto EP v podobě dvou skladeb. Však se k nim dostaneme. Krásnou zasněženou obálku má na svědomí Zdeňka Boušková – malířka, která je autorkou maleb pro knihy Johna Morresyho, či Roberta Holdstocka. Skrze knihy posledně jmenovaného se vlastně kapela dostala k oslovení této ilustrátorky. Inu spoustu pěkných věcí doprovázelo vznik tohoto počinu.

 

Ostatně přiznejme si, že tři nové skladby je poněkud málo. Kapela se v bookletu přiznává, že takovéto dílo neměla původně absolutně v plánu, ale situace vykrystalizovala právě takto. Je to škoda, osobně bych uvítal větší porci nového materiálu a bonusové lahůdky si nechal pro nějakou snad honosnější, slavnostnější chvíli. Z tohoto důvodu se mi pak poměrně těžko píšou tyto řádky, jelikož přesně nevím, co a jak mám hodnotit. Originalitu? Tu ponechám stranou, jelikož se na jednu stranu zdá, že kapela sebrala, co mohla, aby bylo cd „plnější“. Jsem z toho takový nesvůj a tak trochu zmaten s použitými jazyky v textech. Přistupuji proto k albu jako k takové kompilačce s novým materiálem. 

Vkládám cd do přehrávače a vyskočí na mne číslice 12 a bez deseti minut hodina hrací doby. Ochotně dávám pokyn ke spuštění cd a s bzukotem laseru se rozeznívá první písnička Three Pillars. Ihned se na mne vrhá směsice black metalových riffů a pohanského ducha. Toť jest pagan metal. Dost silná písnička na to, aby stála na takovémto EP. Střípek hlasu (vlastně jen takové ugh) norského představitele kapely Taake – Hoesta slyšíme v druhé skladbě Rod Havrana, která logicky pokračuje v nastolené náladě. Poněkud je mi utajen smysl tohoto featuringu. Třetí skladba je zároveň poslední novinkou celé nahrávky a její jméno zní Return From The Woodland Journey, čili v sobě nese název desky. Líbí se mi riffování v této skladbě, které pěkně pokukuje po norském black metalu. Vskutku škoda, že tyto tři nové skladby nebyly obdarovány ještě několika dalšími bratříčky na plnohodnotné dlouhohrající desce. Mohlo tak vzniknou velmi líbivé pohanské stvoření. Kapela své kormidlo nyní stočila směrem do nejzazších počátků a do nového kabátku oblékla dvě skladby: The Place He’s Coming From a Podŭ Světomĭ Dzvězdŭ. Tyto dva kousky v sobě nesou stopy folklornějšího přístupu kapely, oproti zcela syrovým třem zmíněným songům. V šesté a sedmé věci Kračunŭ a Moon, Forest, Blinding Snow, které nejspíš znáte z minulého alba Měsíc, les, bílý sníh, si na bicí nástroje sahnul Honza Kapák. Nyní se tvář těchto fragmentů vyrýsovala v modernějším hávu, aby lépe zapadla po bok novinek. Pro dosud neznalého to zní bombasticky, mě to však pospolu nějak nefunguje. Další skladba z desky Měsíc, les, bílý sníh se jmenuje Báchorka (na albu nese název The Story), ptáte se, co je na ní tedy ještě jiného? Hostuje na ní zpěvák Míra Horejsek z uskupení Asgard. Následuje cover Black Wings Of Death na kapelu Running Wild, který už taktéž zazněl na několikrát výše zmiňovaném albu. Originál neznám a tak nemohu srovnávat. Album pokračuje v podobě dalšího coveru, (ve kterém si opět zabubnoval Honza Kapák) tentokrát na smečku Törr a jejich věc Posedlá. Tuto písničku si s Panychidou zazpíval Dan „Šakal“ Švarc, který v čase vzniku skladby v Törrech působil na postu kytaristy. Zbylé dvě skladby jsou záznamem z Phantoms Of Pilsen 5 a pocházejí z debutového alba Paganized

 

Toť takový výčet s čím se zde můžeme setkat. Vše je sladěno do jednotvárného zvuku, aby se skladby mezi s sebou okatě nemydlily. Neznat tvorbu dříve, byl bych spokojen s celkem zdařilou náplní cd. Proto můžu nahrávku doporučit pouze jedincům, kteří dosud tvorbu Panychidy neznají a hodlají do ní proniknout. Celou nahrávku žene do vyšších sfér její zvuk a zdařilý přebal. Obsah už takových kvalit nedosahuje, ne že by hudba byla špatná, ale její skladba mi prostě spolu nespolupracuje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky