Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Paradise Lost - Tragic Idol

Paradise LostTragic Idol

Victimer28.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: "Tragic Idol" je nepřekvapivým albem co do posledních kroků kapely, ale umí zaujmout svým potenciálem, neboť sebou nese mnohé slušné nápady, jenž jsou často skutečně dotaženy.

V kariéře melancholických veteránů z Halifaxu PARADISE LOST nebyla nikdy nouze o vzácně rozkmitaný pohyb a překvapení všeho druhu. Prvotní dřevní období střídá bezpochybný vrchol a kralování gothic/doom metalu poloviny devadesátých let, které se posléze mění v období experimentů. Proměněnou elektronickou, potažmo pochmurně rockovou úderku, poté zase utne postupný návrat k metalové vášni, nejvíce připomínající právě časový úsek kolem roku 1995. Bohaté, milované i stokrát zavržené a všelijak komentované kroky, které dnes nelze jinak než respektovat a všechny tyto tváře kapely si užívat. Kdybych se měl zastavit u poslední etapy PARADISE LOST, tedy u jejího opětovného přitvrzení, ke kterému se Angličané album od alba postupně přibližovali, vidím jako zásadní nahrání materiálu "In Requiem". Spoustu lidí jej opomíjí a zmiňuje zejména předposlední zpověď "Faith Divides Us Death Unites Us", na něž shlížím s jistou dávkou despektu a zdá se mi častokrát zbytečně přeceňované, což je v přímé rozepři se zveřejněnou recenzí Jirky, ale sto lidí, sto chutí...

 

Okamžiky směrování a otočení kormidlem tvorby jsou dané tak jako tak. PARADISE LOST se definitivně vrátili ke způsobu vyjadřování, ve kterém se cítí být nejjistější a nutno dodat, že díky prožitým hudebním přemetům, lze na posledních nahrávkách snadno vystpovat také odraz jejich rockovějšího působení. Cítí se být silní, o zkušenostech se nemá ani cenu bavit, a tak nakonec není žádným překvapením, že aktuální zásek "Tragic Idol" zní jak zní. Pokud bylo minulé album mnoha hlasy označeno jako definitivní comeback do dračích časů, výraz novinky není o mnoho jinde. Pěkne pokračuje v nastolené cestě, užívá si čerpání z vlastní minulosti, znovu uzavírá kruh a jde prakticky jen o to, jak nápadité a schopné konkurence v celkovém hodnocení tohle album je. Ohledně fáze hodnocení bych zůstal klidný, neboť PARADISE LOST se podařilo připravit album, jež netrpí na nedostatek energie ani slušně řešených nápadů. "Tragic Idol" není ústupem či krokem do strany, je naopak docela silným dokumentem živeným rozhodnutím drhnout osvědčené a metalově temné fluidum.

 

Když se vrátím k předposlední variantě být tvrdý a zpět - "Faith Divides Us Death Unites Us" - mluvil bych spíš o tradičním metalovém albu PARADISE LOST, než nějakém skvostném dílu, či dokonce novém milníku. Nikdy jsem nesetřepal tu vědomou optiku být co nejvíce "Icon" a nehledět moc na okolí. Poslouchám-li tohle album po letech, nadále cítím poněkud nejistou topornost to všechno za každou cenu zlomit a konečně přesvědčit poslední pochybovače, že ke skutečnému návratu opravdu dojde, tady a teď. Celou trojici posledních alb pak vnímám stejně i odlišně zárověň. Jednoho pocitu se ovšem zbavit nemohu a tím je fakt, že ať upomínají období půlky devadesátek jak chtějí, jejich úrovně se nedotýkají, jsou zkrátka trošku někde jinde a možná už ani nejde ten level znovu dobýt. Přesto jsou všechny tři nejmladší děti PARADISE LOST slušná a svůj účel plnící alba, to bezpochyby ano.

 

Luštit a ucelovat si názor na "Tragic Idol" pak vidím konkrétně u těchto zasloužilých gotiků jako velmi individuální a domnívám se, že názory na něj se budou vesměs lišit. Osobně novinku vidím jako sympatické album, ke kterému jsem si vybudoval o něco bližší a věrnější vztah než k desce minulé a byť i na něm postrádám zásadnější songy, jsem nakonec spokojen. Řekl bych, že novinka je o trochu více rozkročená a netrpí tolik zjevně definovaným metalovým znovuzrozením, připadá mi prostě ve větší pohodě. Čerpám z ní více energie díky tomu, že ji mám za pestřejší a o pověstný krůček střízlivější či lehčeji stravitelnou. Ve finále stejně půjde každému o jeho vlastní uchopení, protože jsem přesvědčen o tom, že mnoha lidem, kteří nedají dopustit na předchozí opus, nepřijde novinka zas až tolik zajímavá a samozřejmě se najdou i tací, kteří to uvidí zjevně opačně.

 

Já své názory na jednotlivá alba PARADISE LOST také neustále měním a obracím. Nikdy sice nedám dopustit na dvojici "Icon" / "Draconian Times", ale v přítomnosti jsem unešen a nedám dopustit na "One Second" - album, které jsem v době jeho vydání zrovna dvakrát neuznával. V časech, kdy jsem nadával na experimenty, temně sladké rockovky a chtěl zpátky sekec, jsem dnes dostal co jsem potřeboval a stejně ohrnuji nos. Pak se v tom vyznejte...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 29.10.12 18:01odpovědět

Mě se deska velice líbí. Předchozí dvě alba jsem propásl a ještě nedohnal, proto jejich návrat k tvrdosti registruji až teď. Moc přímemně se to poslouchá, skladby umí chytnout a já si nejednu broukám po cestě podzimním listopopadem. Bicí jsou však utopeny jako kráva.

Jirka D. / 29.10.12 13:49odpovědět

Deska, která mě hudebně baví. Paradise Lost přišli v podstatě s pokračováním předchozího materiálu a nejsem proti. Rovněž doplním zmínku o vinylu (Century Media, # 998159), který je udělám velice fajně - gatefold obal, těžší černý vinyl a slušně odvedená grafická práce. Horší je to se zvukem, který oproti CD verzi nedoznal větších změn a jeho přílišná komprese je cítit i v černých drážkách. CD bych si nepořídil ani za stovku (zvlášť bicí jsou v CD masteru tragické), vinyl je o fous lepší a analogové zkreslení to přece jen trochu zabarví. Celkově 80 % s odřenýma ušima za zvuk.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky