Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pavor Nocturnus - Ecatombe

Pavor NocturnusEcatombe

Victimer10.1.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Půl hodiny kreativního mysticismu, ve kterém se dotkneme různých stylů a míst. Nudit se rozhodně nebudeme.

Račte vstoupit do výtahu směr hluboké podzemí. Bude vás to bolet? No, možná jenom trochu, tak zlé to být nemusí. Pomalý sestup bude tentokrát vedle své urputnosti doplněn o další zvukové sféry. Takové, které to hrubě zatuchlé prostředí trochu zvelebí. Řeč je o posledním albu italského projektu Pavor Nocturnus, kde se na minimalistickou temnotu dá nahlížet více pohledy. Na albu Ecatombe se setkává více stylů, které se navzájem prolínají. Od black industriálního prostředí, do kterého je projekt nejvíce zasazen, přes atmosférické a rituální choutky, až po roboticky tepající dark techno. Čichneme k orientu, dostaneme se do blízkosti esotericky působících tónů, ale jejich vůně nás poslušně vrátí tam, odkud jsme vyšli. Zase zpět do hlubin.

 


Nejednou jsem si při rozboru alba Ecatombe vzpomněl na domácí badatele Tábor radosti. Jejich radost mimojiné spočívá ve spuštění rytmické projekce, v níž se skrývá mnoho různých vizí. Oproti nim zní Pavor Nocturnus mohutněji a s tradičně okultním viděním světa. V jeho blízkosti jako by pořád hořely svíčky a po stěnách se plazily podivné stíny vzešlé ze starých rituálů. Na tyto stísněné poměry je ale Ecatombe až překvapivě otevřenou a barvitou kolekcí. Nevydrží hořet jedním plamenem a ty stíny na stěnách jsou slušně rozpohybovány. Když už jsem zmínil Tábor radosti, rád bych ještě přidal loňskou kooperaci Blind Ruler Cursed Land / Arabian Family Payback, ve které to podzemí také hodně žilo. Bylo atmosférické a tepalo. Právě takto plastické a hravé počiny mě přitahují a od začátku mě přitahovalo i nové album Pavor Nocturnus.


Není překvapením, že Pavor Nocturnus zakotvil zrovna u Cyclic Law. Tam lze nalézt nepřeberně atrkativních a z různých směrů posbíraných vibrací. K tomuto italskému projektu jsem si našel cestu už v létě, kdy bylo Ecatombe vydáno. A vracel se k němu s přestávkami tak dlouho, až jsem věděl, že se to pokušení proměnilo v malou závislost. Už jenom proto, že mám dojem, že loni jsem dark ambientní, potažmo industriální komunitu dost zanedbával.


Dnes nás čeká půlhodiny mysticismu, splynutí hudby a spirituality. Pavor Nocturnus je svým způsobem přímočará záležitost, i když mluví skrze zvukové plochy. Děj rychle ubíhá, jednotlivá témata se dlouho nezdrží. Nekonečně omílat jen jeden jediný není na pořadu dne. V téhle propasti to opravdu žije, pulsuje. Jednotlivých stylových úlomků by se dalo napočítat mraky, ale nebudeme se zastavovat ani u nich. Do Ecatombe je třeba se vnořit a pak, pokud jste rozladěni na podobnou vlnu, není problém se mu naplno věnovat. Není to vyloženě na bolest. Což se asi nedá říci o průběhu skladby La Vergogna, kde dostává ženská bytost pěkně zabrat. Cítím v tom kus perverze, mužské nadřazenosti, trestání. To vše za doprovodu drone struktur, které se postupně promění v dusavé sklepní techno. Vše má spád, i ženské utrpení.

 


V La Mattanza se dotkneme rozpáleného jihu a orientu. Snad Středozemního moře, slunce a pískových dun. Starých ruin a suché výhně. Ta asi vzniká od těch neustále hořících plamenů v podzemí, ale ten transport na jih či východ bude nejspíš správný. Oproti těmto skladbám je taková Abisso klasicky strohá, rituálně ambientní záležitost. Zvukově šponovaná, s minimální a přesto všeříkající gradací. Ale jak jsem zmínil, tohle jen jedna z tváří alba Ecatombe. Jak jej poznat na první dobrou a nechat se vlákat do jeho nitra, k tomu ideálně poslouží titulní skladba. Postupně se rozjíždějící industriální sled rytmů a atmosfér. Tahle tma umí tančit, akorát místo stroboskopů čekejte spíš trochu sklepního mučení v řetězech. Ecatombe je hodně kreativní ponurá práce. Zvukový dokument, jehož rituál se hýbe.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky