Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pelican - Nighttime Stories

PelicanNighttime Stories

Ruadek19.9.2019
Zdroj: promo mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Po šesti letech jsou tu Pelican s deskou, kterou má smysl poslouchat. V ničem přehnaně nadčasovou, slušně nářezovou, cíleně intenzivní.

Zdá se, že rok 2019 je rokem návratů. Někdy velkých, někdy malých, vítaných a objevitelských. Pro amíky Pelican tohle platí po šesti letech, což není málo. Šest let. No zkuste si to představit, co všechno se dá stihnout za šest let? Dle rozhovoru pro The FADER (NY kulturní magazín) to vypadá, že vedle vzniku této desky se toho událo opravdu hodně. V okruhu kapely a jejich rodin, známých, spoluhráčů. Jedni se rodí, druzí umírají. I o tom jsou Nighttime Stories.

 

„...there were children being born, family members passing away, and there was a good year I probably didn’t do anything. I had a kid, and then my dad got sick. Seven months later, he passed away. Then it was dealing with his estate and going back and forth to Tennessee, so I wasn’t very present for a year there. And then in that time, Larry had a kid, so there was that block of time he needed, and then Trevor’s had another kid.“

 

 

Nighttime Stories jako deska od Pelican zní velmi syrově a mnohdy obstojně drtí. Sami členové v tom vidí odrazy vzpomínek a toho, co za ty roky sami zažili.

 

„For me, part of the joy of making a record is that it’s a journal of this very specific period of your life and then getting to share that.“

 

Pelican byli, jsou a patrně vždy budou kapelou pozitivních vibrací. A ačkoli je tento materiál zdaleka nejtvrdší a nejintenzivnější v jejich historii, lze skrze něj vnímat pozitivní energii. Vnímáte radost z muziky a díky tomu, že Pelican jsou ryze instrumentální celek, vnímáte hru všech nástrojů napřímo. Kytary obklopí, vrství, všechno postupně narůstá. Podobně jako mnou nedávno recenzovaní Russian Circles je tohle ryze hra jen o kytarách, rytmice a bicích. Žádné zbytečné aranže, zpěv, věci co odvracejí pozornost. Je to jenom o velmi dobře vypilované instrumentální složce, u které stačí jen o trochu méně sebevědomí a celá ta struktura se rozpadne na atomy. Na to jsou ale tito borci příliš velký pojem.

 

 

Nebudu pitvat jednotlivé skladby. Nebudu vypichovat instrumentální zdatnost, ani cit pro načasování. Nechci opakovat stejné fráze, které už byly napsány u jiných spolků. Prostě si tu desku pusťte, pokud máte chuť na ryze instrumentální počin od jednoho z těch zásadnějších jmen na scéně. Možná si užijete desku, která mohutnou palbou bicích a kytar vypráví o životě, jaký žijeme. O ztrátách a zrození, o radosti z každého dne, co začne ránem a skončí večerem. A každé hrábnutí do strun v sobě prostě něco má. Každý tanec, co kapela začne, je dobré si protancovat s ní. O ničem jiném to ani být nemusí.

 

Pelican po letech stvořili desku, co má smysl poslouchat. A to se sakra počítá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky