Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pencey Sloe - Don’t Believe Watch Out

Pencey SloeDon’t Believe Watch Out

Victimer27.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Debut Pencey Sloe staví na slušných základech, potěší, zahřeje, ale pak až příliš nenápadně zmizí z dohledu.

Alternativně rocková pavučinka vedoucí v rohu ode zdi ke zdi, temná komůrka vlastních pochybností a bolístek. Hodně emocí a tichých přání vyzpívaných do tmy. A také velmi ambiciózně znějící kytarovka, která svoje první velké představení kvalitativně neudrží až do konce. Což je škoda. Ale píšu si do notýsku - naděje a příslib do budoucna, podtrženo. Představujeme debutující formaci z Paříže, Pencey Sloe.

 


Není to tak dávno, co jsme tady probírali nové album Alcest. Tahle podobnost naskočí úplně sama a není se čemu divit. Tmelícím prvkem s debutujícím triem Pencey Sloe budiž země původu a záliba v typickém shoegaze soundu. Ačkoliv dnes recenzovaná kapela k němu přišla po jiné cestě, než její metaloví kolegové. Pencey Sloe, to je kombinace nasládlého indie rocku s dream popovými prvky, tedy docela dost daleko od black metalu a žihadla bodajících kytar. Shoegaze, to je pro mě hudební podoba podzimně studených paprsků poletujících mezi stromy v parku. Vedle samotářství a duše tenké jako vlásek je to v případě Pencey Sloe také až příliš časté odpočívání na lavičce.


Diane Pellotieri, slečna v popředí a její vokál, to jsou dvě hlavní poznávací znamení Pencey Sloe. Diane je křehká jako pírko a stejně tak je křehký i její vokál. K Pencey Sloe patří lehce zastřený éterický sound, ke kterému by si mohli najít cestu i jiní fanoušci, než pouze ze shoegaze ranku. Po různu meditující rockeři, tiší blázni a hráči s odstíny. Ale o tom to úplně není.


Don´t Believe, Watch Out je album dvou tváří. Ta první je optimistická a s hitovými ambicemi, ta druhá je divně zatažená a bez chuti. Nedá se říci, že by Pencey Sloe přepálili začátek, ale kdyby Don´t Believe, Watch Out bylo jenom EPko, možná by mu to slušelo více. Tohle album totiž umí být krásné, ale na krásu také umírá. Pencey Sloe se až příliš brzy stáhnou do ulity skladatelského bezvědomí, kdy už jen tak kloužou k závěru desky, což je zhruba od sedmého songu desky příliš jasné znamení, že na utáhnutí celého alba to není.


Řečeno v kostce, Pencey Sloe na svém debutu vstávají svěží a odpočatí. Pak slušně vykročí, ale zůstává jen u toho, ulehají totiž ke spánku sotva začne odpoledne. Nemám nic proti křehčím a volnějším skladbám, ale Empty Mind, It Follows ani 17 Springs kromě své křehkosti nijak dál nekouzlí a veškerá temno-harmonie se ztrácí jako pára na hrncem. Když se vrátím na burácivější začátek se songy jako Buried Them All nebo All OK, tam to žije o hodně víc. A není to ani tak o burácení a kytarách, jako spíš o chytlavé nakažlivosti, která zde prostě funguje a pak se úplně vytratí. Možná to měla kapela víc promíchat a bylo by to vyváženější. Takto album dospěje do nějakého bodu, kde to vypadá jako sbohem a... dál už jen pospáváme.

 


Pencey Sloe je nadějná trojka muzikantů, kterým bude patřit zítřek. Tomu věřím. Mají to v sobě, mají talent a nebezpečně dobré nápady. Jen je umět víc využít a nenechat napospas. Těším se na album číslo dvě, mělo by říct mnohé.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky